Vaše otázky – Otoman Studio https://otomanstudio.cz Blog oToman Studia Wed, 11 Dec 2019 14:41:21 +0000 cs-CZ hourly 1 https://wordpress.org/?v=5.3.1 https://otomanstudio.cz/wp-content/uploads/2019/10/cropped-otoman-white-výřez-32x32.jpg Vaše otázky – Otoman Studio https://otomanstudio.cz 32 32 K čemu slouží kompresor? https://otomanstudio.cz/k-cemu-slouzi-kompresor/ https://otomanstudio.cz/k-cemu-slouzi-kompresor/#comments Mon, 09 Oct 2017 06:00:18 +0000 https://otomanstudio.cz/?p=3933 Kompresor je základní stavební prvek moderního mixu. Je ale třeba jeho funkci chápat správně. Dá se použít ze dvou základních důvodů a ty si vysvětlíme v článku. Tento článek opět vznikl na základě zajímavého dotazu. Dave „Dobry den, chcem sa spytat na asi banalnu vec ale predsa… Uz viac krat som sa stretol s informaciou […]

The post K čemu slouží kompresor? appeared first on Otoman Studio.

]]>

Kompresor je základní stavební prvek moderního mixu. Je ale třeba jeho funkci chápat správně. Dá se použít ze dvou základních důvodů a ty si vysvětlíme v článku.

Tento článek opět vznikl na základě zajímavého dotazu.

Dave
„Dobry den, chcem sa spytat na asi banalnu vec ale predsa…

Uz viac krat som sa stretol s informaciou – od studiovych inzinierov,
alebo od samotnych hudobnikov, ze tenci onen kompresor dodava ich
zvuku/nahravke “punch”, alebo teda udernost prieraznost atd. vacsinou
to spominali v suvislosti s basovymi frekvenciami. kompresor ma ale za
ulohu vlastne potlacat urcite hlasitosti.

Celkom tomu teda nerozumiem.

Je to v tom, ze sa vdaka tomuto potlaceniu neziaducej hlasitosti
zviraznia ziaduce frekvencie, alebo je to samotnym charakterom
kompresora? popr. ina magia?

Dakujem „

Jak to tedy je?

Kompresor má za úkol zmenšovat dynamické rozdíly mezi nejhlasitějším a nejtišším místem v daném tracku. Tak, aby změny hlasitosti byly menší a daný track se dal lépe zapasovat do celého mixu. Aby se v průběhu přehrávání zvuk v dané stopě neztrácel nebo naopak příliš nevyskakoval.

To je základní funkce kompresoru.

Poslechněte si následující ukázku.

Vokál bez komprese

Všimněte si jak konce frází mají tendenci se ztrácet a jsou výrazně tišší než nástupy.

Vokál s kompresorem

Po použití komprese se track výrazně srovná a např. téměř neslyšný konec fráze v čas 0:08 je mnohem lépe slyšitelný.

Pro tuto ukázku jsem použil toto nastavení

Kompresor má delší náběhový čas (Attack) proto aby transientní náběhy procházely bez ovlivnění. Kratší je čas Relase – Jeho nastavení se řídí rychlostí, nově přicházejícího zvuku ve stopě. Kompresní poměr (Ratio) je zde v nastavení 3.82:1 – což je průměrná hodnota pro tento typ signálu. Pro kompenzaci ztráty hlasitosti zde používám zesílení o +7 dB Make up Gain výstupem.

Ale ..

Je třeba se zamyslet jak kompresor vlastně funguje. 5 základních ovládacích prvků.

Treshold – práh odkud začne kompresor na zvuk působit. Ratio – což je kompresní poměr. Ten určuje o kolik se zvuk ořeže pokud překročí Treshold.

Kompresor pracuje v čase – na to máme další dva parametry Attack a Release

Attack říká jak rychle začne kompresor zabírat a release určuje jak dlouho bude kompresor zabírat. A právě tyto dva parametry nám umožňují dostat do zvuku zpět údernost a energii.

Attack nám tedy umožní tvarovat počáteční, transientní část zvuku. Dlouhý attack nechá transient projít bez komprese, tahle část zvuku zůstane bez omezení. A to je důležitá část zvuku, kterou ucho zachycuje a vnímá jí jako zmíněný Punch nebo-li údernost.

Stejně tak Release – ten nám pomůže zvýraznit sustain nebo-li dozvuk dané stopy.

Takže pokud si představíme situaci kdy dlouhý attack nechá projít transient bez povšimnutí a delší release naopak pracuje i s tišší doznívající částí signálu, jak se to projeví na získání energie?

Odpověď je v poslední ovládacím prvku Make up gain, tedy zesílení hlasitost z kompresoru.

Tento ovladač je poslední v celém zapojení. To znamená, že celý signál zesílíme až po předešlých procesech. Tím vlastně zesílíme nejen transient, ale i tišší části zvuku. To nám přinese do zvuku více detailu a údernosti.

Poslechněte si druhou ukázku

Virbl bez komprese

V této ukázce není tolik třeba rovnat jednotlivé rány, aby měly stejnou hlasitost. Ale zvuk virblu je relativně suchý a pomocí kompresoru mu můžeme dát větší údernost a lepší prezentaci v mixu.

Virbl s kompresorem

Pro tuto ukázku jsem použil toto nastavení

Kompresor má opět delší náběhový čas (Attack) proto aby transient nebyl ořezán. Proti vokálu je zde mnohem delší čas Relase. Ten v tomto nastavení pomáhá zvýraznit i „tělo“ poměrně krátce doznívajícího virblu. Kompresor tak zvýrazňuje i přeslechy z ostatních částí soupravy. Kompresní poměr (Ratio) je podobný jako u vokálu cca okolo 4:1 A opět – pro dorovnání ztráty hlasitosti je zde zdvih výstupní hlasitosti o +8.5 dB.

K čemu slouží kompresor?

Kompresor můžeme použít ke dvěma základním cílům snížení dynamického rozpětí v tracku. Zároveň tím jaké parametry můžeme ovládat, můžeme zvýšit energii a údernost.

Tato „dvojjediná“ role, jak můžeme kompresor v mixu uplatnit vychází z různých záměrů. Primárně se snažíme zasadit track do mixu aby byl stále srozumitelný. Druhý pohled na použití komprese je dosazení energie zpět do tracku a zvýšení jeho prezence v mixu.

Stáhněte si zdarma Ebook o nahrávání v domácím nahrávacím studiu!

K čemu slouží kompresor?

The post K čemu slouží kompresor? appeared first on Otoman Studio.

]]>
https://otomanstudio.cz/k-cemu-slouzi-kompresor/feed/ 2
Jak si vybrat správný Reverb? https://otomanstudio.cz/si-vybrat-spravny-reverb/ https://otomanstudio.cz/si-vybrat-spravny-reverb/#comments Mon, 02 Oct 2017 06:00:24 +0000 https://otomanstudio.cz/?p=3896 V domácím studiu musíme často nahrávat hodně zblízka. Eliminujeme tím vliv špatné akustiky místnosti. Takto „suchý“ zvuk ale musíme uměle obalit prostorem v mixu. Jak si vybrat správný reverb si přiblížíme v článku Dostal jsme následující dotaz: „Dobry den, Chcem sa opitat ako zistim ci je kvalitny reverb co mam sledovat na reverbe ci je […]

The post Jak si vybrat správný Reverb? appeared first on Otoman Studio.

]]>

V domácím studiu musíme často nahrávat hodně zblízka. Eliminujeme tím vliv špatné akustiky místnosti. Takto „suchý“ zvuk ale musíme uměle obalit prostorem v mixu. Jak si vybrat správný reverb si přiblížíme v článku

Dostal jsme následující dotaz:

„Dobry den,
Chcem sa opitat ako zistim ci je kvalitny reverb co mam sledovat na reverbe ci je dobry .
Pocul som ze logic pro x nema kvalitne reverby. (Alebo aj delay)“

Jak rozpoznat dobře znějící reverb? A jaký kdy použít?

Otázka mě zaujala a trochu si rozebereme téma níže.

Za prvé je nutné říct, že není reverb jako reverb a jeho použití je často víc věcí vkusu než nějakého „pevného“ pravidla. Jeho použití je dané i žánrem a jako v jiných oblastech práce se zvukem – nemůžeme zde mluvit o pravidlech ale spíše o doporučeních.

Proč reverb?

Tedy proč ho použít? Jak je uvedeno v záhlaví článku – v domácím studiu často musíme volit taktiku záznamu „na blízko“. Z důvodů že akustika, nebo čistě limit ve velikosti místnosti nám neumožňuje nahrát zvuk i s přirozeně znějícím dozvukem.

Naše obecná zkušenost je, že se pohybujeme v prostředí, kde dostáváme neustále informaci o prostoru okolo nás. Je pro nás přirozená zkušenost rozeznat odrazy v malé místnosti nebo ve velké hale, v kostele nebo v podchodu. Takovou to zkušenost máme v sobě „zakódovanou“ a při pohybu v daném prostoru čekáme i patřičnou odezvu.

Nahrávání nás ale často o tuto informaci připraví. Tak musíme tuto informaci vracet do zvuku uměle. Poslech zcela „suchých“ stop zní nepřirozeně. Součástí práce na mixu je i strategické rozvrstvení informací tak aby některé byly více vepředu a některé více vzdálené. Nejen že tak separujeme stopy v prostoru od sebe – tedy v pomyslném 3D prostoru mixu v předozadní rovině. Ale také používáme dozvuk jako „umělecký“ prostředek pro vyvolávání určité nálady.

Co je reverb a jak funguje

Reverb je tedy efekt z rodiny modulačních efektů, který zpracovává příchozí signál, upraví ho a vrací ho zpět na vstup. Jinak řečeno, daná informace se v efektu opakuje. Tím vzniká dojem prostoru. Dnes se samozřejmě používají reverby jako pluginy. Ale ty vycházejí z pár základní zvukových modelů zvuky, který napodobují.

Reverby v čase

Způsob jak se reverb do nahrávek dostával se měnil s technickým rozvojem. Ale základní typy dozvuku nalezneme v pluginách dodnes.

Živá místnost
Prvním ze způsobů použití reverbu bylo opětovné nahrání dovuku k tomu určené místnosti. Zvuk se nahrával zpět mikrofony a přimíchával k původní nahrávce. Jednalo se tedy o zcela „analogový“ způsob vytváření dozvuku. Mít v domácím studiu extra místnost pouze na dotáčení dozvuku je utopické. Ale i vaše současná místnost může posloužit jako dozvukovací komora. Tato metoda má samozřejmě výhodu, skutečného, živého dozvuku. Ten má svou specifickou kvalitu a barvu.

Plate

Plate je typ reverbu, který fungoval na základě rozezvučení velké plechové desky. Na ní byly umístěné snímače a dozvuk vzniklý rozkmitem této desky byl zpětně zaznamenám. Ten to typ dozvuku je oblíbený dodnes pro svou měkkou a příjemnou barvu. Typ dozvuku „Plate“ nalezneme v presetech každé z dozvukových plugin.

Digitál

V 80 letech došlo k prudkému rozvoji digitalizace i v nahrávacím vybavení. Digitální reverby začaly nahrazovat ostatní typy dozvuku a nahrávky z této doby jsou typické pro ostrý, agresivní sound těchto zařízení. Dnes můžeme považovat za digitální reverby všechny zařízení. V tomto smyslu ale mluvíme o určité barvě, která byla pro tyto zařízení typická. S vývojem digitálních reverbů se jejich zvuk zlepšoval, „proteploval“. Algoritmické reverby jsou dnes schopné vytvářet dozvuk, který působí přirozeně, jako v reálném prostředí.

Konvoluční reverby

Nejnovějším trendem jsou konvoluční reverby. Ty slučují nejlepší vlastnosti jak digitálního tak reálného prostředí. Fungují tak, že v reálném prostoru se vytvoří impulz (rána podobná výstřelu) ta se nahraje a pak spouští v digitálním prostředí pluginy. Tak můžeme zvuk tvarovat digitálně, ale samotný dozvuk je reálný prostor.

Všechny typy reverbů mají svoji barvu a vždy záleží na kontextu mixu zda se nám hodí ten či onen typ dozvuku.

Ve smyslu velikosti simulovaných prostorů máme několik základních typů dozvuku, které najdeme ve většině presetů.

Room

Room neboli místnost je jedním z nejpoužívanějších typů dozvuku. Pod tímto reverbem si můžeme představit dozvuk běžné obyvatelné místnosti. Samozřejmě menší místnosti mají různé tvary a různé typy povrchů takže dozvuk v běžně vybaveném obýváku, nebo prázdném symetrickém pokoji bez výtlumu se bude lišit.

Jde o krátký, v nahrávce často „neslyšný“ dozvuk, jehož přítomnost si uvědomíme v okamžiku kdy ho vypneme. Je to ale důležitý typ reverbu, protože právě pro nahrávky v domácích studiích je to možnost jak stopy přirozeně “ prolepit“ jedním typem prostoru tak aby to nepůsobilo rušivě.

Chamber

Chamber – Komora je typ dozvuku, který napodobuje menší a středně velké místnosti s vysokou odrazivostí stěn. Taková místnost se chová tak, že dozvuk je díky mnoha vracejícím se odrazům hutný, sytý a obsahuje hodně vysokých frekvencí.

Chamber reverb má mnoho barev a texturu. Používáme je nástrojích kterým chceme dodat energii a větší zemitost v mixu.

Plate

Plate jsme již zmínili. Jedná se tedy o vřelý a prokreslený typ dozvuku. Plate se dá použít na velmi širokém spektru stop od vokálů po celé bubny nám pomůže projasnit ale zároveň zhutnit daný track. Tento typ se dobře pojí s přirozeným abmientem z mikrofonů.

Hall

Pokud si představíme velký sál nebo divadlo nebo kostel, mají tyto prostory jedno společné. Jsou stavěny tak aby dozvuk a působení zvuku v těchto prostorách působilo monumentálně. Takový typ dozvuku můžeme chtít i v nahrávce.

Je ale zřejmé, že se takový typ dozvuku nehodí všude. Pro klasickou hudbu je jako dělaný. Kdo měl ale možnost být na koncertě elektrifikované kapely např. v kostele mi dá jistě zapravdu, že to je často nesrozumitelná hromada hluku bez konkrétního detailu.

Stejně tak by jsme měli nakládat s tímto dozvukem v mixu a neutopit celou nahrávku v hradbě dozvuku. (Což je pohříchu, častá chyba začínajících zvukařů)

Jak poznám dobrý Reverb?

Vrátím se k otázce, kterou jsem dostal v emailu. Jak rozpoznat kvalitní reverb? Odpověď není zcela jednoznačná. Ne vždy jde jen o kvalitu, ale o vhodné použití v kontextu – to jest i špatně znějící, digitální reverb se nám může v nějakém okamžiku v mixu hodit.

Méně kvalitní reverby se vyznačují jistou placatostí a plechovou barvou zvuku. Je to trochu subjektivní popis, ale dobrý dozvuk je dobře definovaný, vřelý má nějaký charakter. Čím je reverb lepší, tím věrněji napodobuje reálný dozvuk. Takže pokud máme nějakou obecnou zkušenost, jak zní Room, Hall tak hledám takový typ „barvy“ dozvuku i v plugině.

Špatné pluginy znějí ploše, bez barvy a kovově. Také si nárokují více výpočetní síly než dobře napsané pluginy (I když je pravda, že reverby mají obecně vyšší nároky na výkon počítače)

Můžeme na to koukat také tak, jak se pojí dozvuk se zbytkem nahrávky. Zda se nahrávka zlepší nebo horší. Nemluvím o typu dozvuku, mluvím o celkovém sonickém vyznění. Některé reverby, když se přidají spíš zvuk zavřou a zamazávají. Opět nemyslím tím podstatu jejich funkce, ale v tom jakou další barevnou vrstvu přidávají k tomu suchému zvuku.

Pokud chceme pochopit jak zní dobrý reverb, jděte na stránky výrobců dobrých reverbů a poslechněte si jak zní zvukové ukázky.

Jako příklad – poslechněte si reverby Lexicon Já konkrétně tyto reverby používám.

Analyzujte vaše oblíbené mixy. Snažte se naposlouchat jak zní a jak jsou v daném mixu použité. Napodobujte typ a barvu dozvuku i ve vašem mixu.

Jaké jsou vaše oblíbené reverby a proč? Napište mi do kometnářů!

The post Jak si vybrat správný Reverb? appeared first on Otoman Studio.

]]>
https://otomanstudio.cz/si-vybrat-spravny-reverb/feed/ 1
Jaké rozlišení použít pro nahrávání? https://otomanstudio.cz/jake-rozliseni-pouzit-nahravani/ https://otomanstudio.cz/jake-rozliseni-pouzit-nahravani/#respond Mon, 10 Apr 2017 06:00:37 +0000 https://otomanstudio.cz/?p=3301 Jaké rozlišení při nahrávání použít? Má či nemá vliv používání vyšších rozlišení na kvalitu nahrávky? V tomto příspěvku se pokusíme celou věc vysvětlit a trochu přiblížit. K tomuto článku mě přiměl dotaz čtenáře Mirka: „Jen se chci zeptat – měli jsme ted diskuzi v kapele zda je lepši nahrávat ve 44.100 hz/24bit nebo 88.200 hz/24bit. […]

The post Jaké rozlišení použít pro nahrávání? appeared first on Otoman Studio.

]]>

Jaké rozlišení při nahrávání použít? Má či nemá vliv používání vyšších rozlišení na kvalitu nahrávky? V tomto příspěvku se pokusíme celou věc vysvětlit a trochu přiblížit.

K tomuto článku mě přiměl dotaz čtenáře Mirka:

„Jen se chci zeptat – měli jsme ted diskuzi v kapele zda je lepši nahrávat ve 44.100 hz/24bit nebo 88.200 hz/24bit. Jaké to má výhody a nevýhody a jak se to projeví ve kvalitě a třeba i ve vnitřním výpočtu plug-inů?“

Děkuji za odpověď.
Mirek

Toto je jeden z dotazů na který nelze dát „správnou“ odpověď. Věc je do určité míry subjektivní. Pojďme si ale přiblížit co znamená pracovat v různém rozlišení a jaké klady a zápory to má.

Základní teorie

Zvuk do digitální podoby převádíme tzv. samplováním (česky vzorkováním). Zvuk v převodníku se „rozseká“ na části, které jsou analyzovány v příslušném rozlišení. Jinak řečeno, nejedná se o kontinuální záznam jako při nahrávání na pás.

Ale při dostatečné míře rozlišení náš mozek vnímá informaci jako spojitou, obdobně jako naše oko „obelstí“ dostatečně rychle běžící filmový pás.

Pokud se bavíme o rozlišení u audio záznamu, bavíme se o dvou jednotkách:

Samplovací frekvence a bitová hloubka

Samplovací frekvence je údaj o tom kolik samplů, tedy na kolik dílků se audio „rozseká“ během jedné sekundy. Jinak řečeno – kolikrát je za 1 sekundu zvuk změřen.

Bitová hloubka je údaj o tom jaké vysoké digitální rozlišení každý sampl má.

(To si můžeme představit jako metr, který má větší či menší rozlišení, kterým daný sampl změříme. Některé metry měří pouze v centimetrech, některé mají rozlišení i v milimetrech. Takže metr s větším rozlišením nám umožňuje měřit s větší přesností)

Používané rozlišení pro CD formát je 44.1 kHz a 16 bitů. To představuje 65 536 hodnot či kombinací čísel tvořených 16 bitovým rozlišením. Znamená to tedy, že jeden sampl může mít rozlišení 65 536 hodnot.

Ve studiu se častěji používá rozlišení 24 bitů. Toto rozlišení nám umožní škálu v hodnotě 16 777 216 bodů. Tím definujeme jak velké je digitální číslo použité na popis jednoho samplu.

Samplovací frekvence

Frekvenční pole ve kterém slyšíme je cca od 20 Hz do 20.000 Hz. Čím jsme starší tím máme větší úbytek na vyšších frekvencích. (Což nás ale nelimituje v práci se zvukem)

Proč se používá jako výchozí samplovací frekvence 44.1 kHz?

Existuje poučka, která se jmenuje Nyquistův teorém Ta říká, že pro uspokojivé nasamplování je třeba použít dvojnásobnou sampl. frekvenci než je rozsah lidského sluchu. Takže s jistou rezervou je to 44.1. kHz.

Z toho plyne, že vyšší samplovací frekvence = záznam širšího frekvenčního pole. Do záznamu se dostanou i vyšší frekvence mimo slyšitelné pásmo lidského sluchu.

Důvody proč někteří zvukaři používají vyšší samplovací frekvence (nejběžnější 88.2kHz, 96kHz and 192kHz ) jsou že:

1. Věří/slyší že hypersonická část zvukového spektra (nad 20kHz) má vliv na kvalitu přehrávaného zvuku. (Subjektivní hodnocení)
2. Tato vysoká rozlišení umožňují méně drastickou konverzi na nižší rozlišení. (Jedná se o eliminování digitálních chyb při konverzi formátu – jedná se o ztrátu dat)

Skutečností tedy je, že vyšší samplovací frekvence přináší do záznamu více informací o zvuku.

Má to ale i své nevýhody.

S rostoucím rozlišením roste rapidně objem dat, které se ukládají na harddisk. I když v současnosti není takový problém mít úložiště s velkou kapacitou, rozdíl v objemech dat může být stále někdy problém. Samozřejmě u jedné či dvou stop nás to moc nezajímá. Ale pokud máme projekt s 50 stopami, začne se objem informací na disku rychle zvětšovat.

Pro konkrétní čísla se můžete podívat na tuto kalkulačku.

Větší nároky na RAM – vyšší nároky jdou také na RAM paměť, což může mít negativní vliv hlavně v mixu, kdy nám systém nedokáže zpracovat tolik plugin jako na nižším audio rozlišení.

Omezení chodu některých plugin – některé pluginy si neumí s vyšším rozlišením zvuku poradit a celý systém se může zpomalit nebo zcela zamrznout. Tento problém asi časem pomine, ale stále je třeba tuto skutečnost brát v potaz.

Bitová hloubka

Zde je odpověď snazší. Nahrávání v rozlišení 24 bit přináší jednoznačný benefit. Teorie říká, že každý 1 bit = 6dB dynamického rozsahu.

To znamená 24 bitů umožňuje dynamické rozpětí až do 144 dB, na rozdíl od zpracování v 16 bitech kde je maximální dynamický strop 96 dB.

Větší dynamické rozpětí přináší lepší odstup signálu od šumu. Každá nahraná stopa má minimální míru šumu, která je dána fyzikální podstatou záznamu. Čím větší dynamické rozpětí máme, tím větší odstup od šumu získáme.

Další výhodou je větší headroom – tedy vyšší dynamický strop od okamžiku kdy se začne zvuk v daném systému přebuzovat. Máme tedy k dispozici větší prostor jak zpracovat i dynamičtější zvuky.

Jaké rozlišení použít?

Pokud tedy nahráváme v rozlišení 44.1 kHz, říkáme převodníku, aby změřil hlasitost signálu 44,100 za sekundu. Samotná hlasitost je změřená v bitech 1 bit = 6 dB. Pokud použijeme 24 bitové rozlišení můžeme dosáhnout dynamického rozpětí až 144 decibelů.

Volba samplovací frekvence je subjektivní a záleží na více faktorech.

– Zda náš systém dokáže pracovat v daném rozlišení.
– Zda i ostatní software podílející se na produkci nahrávky s tímto formátem pracují.
– Zda máme dostatek místa na disku a výkonnou RAM.
– A samozřejmě, zda nám to sonicky přináší skutečně nějaký benefit.

Bitová hloubka 24 bitů je pro studio výhodou a je lepší jí při nahrávání zvolit.

Jako vždy – experimentujte.

Nahrajte a srovnávejte co bude fungovat nejlépe pro vás. Já nahrávám v rozlišení 44.1.kHz a 24 Bitů.

A ještě na závěr malá poznámka – v celkovém řetězci vzniku nahrávky – aranžmá, performance hudebníka, použití mikrofonu, mix, master je vliv rozlišení v jakém točíme mnohem méně důležitý než zmíněné ostatní kroky.

Audio ukázky

Na tomto odkaze naleznete nahrávky v různých rozlišeních. Můžete si nahrávky v daném rozlišení stáhnout a porovnat.

Anketa

Zeptal jsem se několika přátel zvukařů v jakém rozlišení točí a proč.

Jan Vozáry

„Vše točím a následně zpracovávám ve formátu 44.100 / 24… Ale proč, to fakt nevím ???? Asi mi to tak vyhovuje????“

Michal Pekárek
Točim nejčastěji do Pro Tools, nejraději 96kHz/24bit. A mám moc rád Pyramix, co toči dsd.“

Ivo Broum
„Pro film a TV v 99% případů 48kHz/24bitů. Vyšší frekvenci maximálně v případě ruchů, který budu při kreativním sounddesignu zpomalovat.“

Tonda Smrčka
„Zásadně ve 44.1 kHz a 24-bitové hloubce, protože konečný výsledek se k běžnému posluchači beztak dostane ve 44.1 kHz/16-bitech. Myslím, že už od začátku procesu tvorby nahrávky je potřeba uši „nutit pracovat“ v tomto rozlišení za dosažení, co nejlepšího výsledku.“

Jaké rozlišení použít pro nahrávání?

The post Jaké rozlišení použít pro nahrávání? appeared first on Otoman Studio.

]]>
https://otomanstudio.cz/jake-rozliseni-pouzit-nahravani/feed/ 0
Co je transient? https://otomanstudio.cz/co-je-transient/ https://otomanstudio.cz/co-je-transient/#respond Mon, 05 Dec 2016 07:10:23 +0000 https://otomanstudio.cz/?p=3028 Co je transient? Jak práce s ním ovlivňuje zvuk? V tomto příspěvku si tento pojem přiblížíme. Co je transient? Co se skrývá pod tímto zvláštně znějícím termínem? Transient je pojem popisující (většinou počáteční) část vlny, která je důležitá pro identifikaci daného zvuku v mixu. Jedná se o krátkou a silnou energii, která se nachází na […]

The post Co je transient? appeared first on Otoman Studio.

]]>
Co je transient? Jak práce s ním ovlivňuje zvuk? V tomto příspěvku si tento pojem přiblížíme.

Co je transient?

Co se skrývá pod tímto zvláštně znějícím termínem? Transient je pojem popisující (většinou počáteční) část vlny, která je důležitá pro identifikaci daného zvuku v mixu. Jedná se o krátkou a silnou energii, která se nachází na začátku daného zvuku/vlny.

K čemu transient je?

Čím je mix komplexnější, tím více se nám můžou některé prvky v mase zvuku ztrácet. Pokud zesílíme transientní část zvuku, můžeme vrátit ztracený zvuk/nástroj zpět do hry. Stejně tak, pokud máme v mixu zvuk, který je příliš tupý, neprůrazný, můžeme úpravou transientu zvuk zvýraznit. A samozřejmě naopak (dynamicky) příliš agresivní zvuk v mixu potlačit.

Jedná se tedy o dynamický proces. K práci s transientem používáme buď běžné dynamické procesory jako je kompresor nebo gate. Dnes se ale používají speciální procesory –Transient Designery, které jsou určené nejen k práci s transientem samotným, ale i s dozvukem – sustainem daného wavu.

Video

Co je transient?

The post Co je transient? appeared first on Otoman Studio.

]]>
https://otomanstudio.cz/co-je-transient/feed/ 0
Jak řadit pluginy v DAW https://otomanstudio.cz/jak-radit-pluginy-v-daw/ https://otomanstudio.cz/jak-radit-pluginy-v-daw/#respond Mon, 31 Oct 2016 07:10:20 +0000 https://otomanstudio.cz/?p=2961 Jak řadit pluginy v nahrávacím software? Záleží na jejich pořadí či ne? Na tuto otázku se podíváme blíže v tomto postu. Záleží na pořadí jednotlivých plugin? Ano i ne. V této oblasti platí, že zní-li něco dobře, je to tak dobře. Nicméně jsou jistá doporučení, kterých se můžeme při řazení plugin v insertu držet. Ve […]

The post Jak řadit pluginy v DAW appeared first on Otoman Studio.

]]>

Jak řadit pluginy v nahrávacím software? Záleží na jejich pořadí či ne? Na tuto otázku se podíváme blíže v tomto postu.

Záleží na pořadí jednotlivých plugin?

Ano i ne. V této oblasti platí, že zní-li něco dobře, je to tak dobře. Nicméně jsou jistá doporučení, kterých se můžeme při řazení plugin v insertu držet.

Ve videu si ukážeme jak s pluginy v insertu zapojit.

Video

Jak řadit pluginy v DAW

The post Jak řadit pluginy v DAW appeared first on Otoman Studio.

]]>
https://otomanstudio.cz/jak-radit-pluginy-v-daw/feed/ 0
Jaké DAW je pro domácí nahrávací studio nejlepší? https://otomanstudio.cz/jake-daw-je-pro-domaci-nahravaci-studio-nejlepsi/ Mon, 12 Sep 2016 06:10:36 +0000 https://otomanstudio.cz/?p=2906 c je v srdcem každého domácího studia. Pokud s nahráváním začínáte, jak si nahrávací software vybrat? DAW v domácím studiu Výběr DAW je zásadní krok při vybavování nahrávacího studia. Ať v domácím či profi studiu – vždy se jedná o zásadní volbu. Nejvíce času ve studiu strávíme právě s DAW a skrz tento software řídíme […]

The post Jaké DAW je pro domácí nahrávací studio nejlepší? appeared first on Otoman Studio.

]]>

c je v srdcem každého domácího studia. Pokud s nahráváním začínáte, jak si nahrávací software vybrat?

DAW v domácím studiu

Výběr DAW je zásadní krok při vybavování nahrávacího studia. Ať v domácím či profi studiu – vždy se jedná o zásadní volbu. Nejvíce času ve studiu strávíme právě s DAW a skrz tento software řídíme celý chod studia.

Titulek videa je trochu zavádějící, protože neexistuje jednoznačná odpověď. Výběr DAW je částečně objektivní, ale do velké míry subjektivní, rozhodujeme se na základě pocitu z toho jak se nám v DAW pracuje.

Jak k výběru DAW přistupovat ? Několik tipů na toto téma ve videu.

Video

Jaké DAW je pro domácí nahrávací studio nejlepší?

The post Jaké DAW je pro domácí nahrávací studio nejlepší? appeared first on Otoman Studio.

]]>
7 Základních kroků pro dobrý mix – Část 2. https://otomanstudio.cz/7-zakladnich-kroku-pro-dobry-mix-cast-2-2/ https://otomanstudio.cz/7-zakladnich-kroku-pro-dobry-mix-cast-2-2/#respond Mon, 04 Apr 2016 06:00:12 +0000 https://otomanstudio.cz/?p=2483 Jak postupovat v mixu? Čím začít a jak řadit jednotlivé akce během míchání? Druhá část o tom jak postupovat během míchání. V první části příspěvku 7 Základních kroků pro dobrý mix jsme probrali základní přípravy stop pro mix a začátek mícháni v master tracku. V tomto příspěvku se podíváme na zbytek celého procesu. 4.Část – […]

The post 7 Základních kroků pro dobrý mix – Část 2. appeared first on Otoman Studio.

]]>
Jak postupovat v mixu? Čím začít a jak řadit jednotlivé akce během míchání? Druhá část o tom jak postupovat během míchání.

V první části příspěvku 7 Základních kroků pro dobrý mix jsme probrali základní přípravy stop pro mix a začátek mícháni v master tracku. V tomto příspěvku se podíváme na zbytek celého procesu.

4.Část – Přechod na mono + Ekvalizace a Komprese

Mono

Nyní máme mix ošetřený v masteru a můžeme použít skvělý a jednoduchý trik – přepnout si celý mix na mono.

Proč je mono dobrý pomocník?

Během míchání můžeme rychle propadnout dojmu, že mix je čitelný, dobře definovaný. A smyslem celého míchání je rovnováha v mixu. Přepnutí mixu do mona nás nutí více a lépe separovat a sesazovat jednotlivé složky mixu do sebe.

Zmonění nás připraví o separaci stop, které máme díky panoramě. Ze začátku si na mono poslech musíme zvyknout, ale během hodiny, dvou nám bude připadat mono poslech přirozený. A velká odměna přijde v okamžiku zpětného přechodu do sterea 🙂

Ekvalizace

Skutečný mix je tady!

Ekvalizér je vedle kompresoru nejdůležitějším nástrojem zvukaře k tvarování mixu. V této části mixu se snažíme vybalancovat stopy tak, aby vše bylo srozumitelné a vše mělo své místo.

Ekvalizér je nástroj, který nám umožňuje odebírat nebo přidávat jednotlivá frekvenční pásma a tak v součinnosti s mono zapojením mix upravujeme frekvenčně.

Nejdříve hledám ve zvuku nadbytečné frekvence a ty odstraňuji např. pomocí Hi- pass filtru. Dále hledám vše kde jsou nepříjemně znějící rezonance a „levně znějící frekvence“ (např. krabicově znějící 400 Hz) a podobné nedostatky způsobené např. zabarvením díky odraženému zvuku z místnosti.

A pokud je to na místě, tak jako druhý krok začnu pásma přidávat. Strategie – jít nejdříve cestou ubírání je nejlepší způsob jak mít mix otevřený a čitelný.

Komprese

Stejně jako ekvalizace srovnává mix frekvenčně, čistí kompresor mix dynamicky.

Kompresor primárně používáme jako nástroj, který omezuje dynamiku a vyrovnává místa která jsou buď příliš hlasitá nebo příliš tichá. Smyslem je mít dynamiku stop pod kontrolou, tak aby bylo vše stále srozumitelné.

Kompresor nám umožňuje také vracet do zvuku energii a údernost. Z podstaty jeho funkce můžeme tvarovat jak transientní náběhy, tak sustain zvuku. Proto má kompresor v současné moderní produkci nezastupitelné místo.

Hledáme tedy místa, kde nám signál dynamicky kolísá a pomocí kompresoru se ho snažíme zasadit lépe do kontextu mixu.

5.Část – Prostor

Stejně tak jako vnímáme v realitě zvuk třídimenzionálně, vnášíme stejnou iluzi i do mixu. Naše zkušenost z běžného života je, že většina zvuků která k nám přichází nesou informaci o prostoru ve kterém vznikají a ve kterém je slyšíme.

Pokud nám tato informace schází, působí takový zvuk nepřirozeně.

Skutečnost v domácích studiích je taková, že v nich nemáme k dispozici několik dobře znějících místností s dostatečnou kubaturou. Naopak jsme nuceni nahrávat zvuk více kontaktně, suše bez prostorových informací.

Proto musíme tuto informaci vrátit do mixu uměle.

K tomu používáme modulační efekty Reverb a Delay.

Nejedná se vždy o nějaké masivní použití reverbu nebo delaye. Spíš volíme strategické rozmístění prostorových informací tak aby nahrávka byla plastická, ale stále konkrétní.

Efektování není jen věcí dosazení chybějící informace o prostoru, ale také vytváření celkové nálady písně. V souladu se sdělením, které píseň nese, volíme uměřenou míru efektování. Je to věc osobního vkusu a neplatí zde žádné jednotné pravidlo pro postup.

6.Část – Vyhlazení

Máme tedy vybalancovaný, dynamicky i frekvenčně srovnaný mix. Vše má svůj prostor a hloubku. Mix hraje dostatečně úderně a energicky. V našem mixu můžeme postoupit o krok dále.

V této poslední části mixu se soustředíme na detaily a na celkový tok mixu. Přesto, že máme mix v podobě, kdy je vybalancovaný, stále je do určité míry statický.

Procházíme nahrávku část po části a snažíme se, aby byla po celou dobu zajímavá a udržela posluchačovu pozornost. Naším cílem je posluchače stále něčím novým v mixu překvapovat, předkládat mu nové informace. Snažíme se mix stále rozvíjet, budovat ho jako celek.

Používáme automatizaci – funkci, která nám umožňuje naprogramovat změny v průběhu mixu. Nejedná se jen o základní věci jako je hlasitost nebo panorama, ale i o míru použití efektů. Spadají sem zásahy patřící do produkční práce – vystřižení, či umlčení některých částí stop, či přidání některých nových informací, např. rytmických vrstev. Použití zkreslení či speciálních efektů atd.

Smyslem je aby mix hrál dobře nejen zvukově, ale i hudebně.

7.Část – Srovnávání a poslední korekce

Náš mix je téměř hotový. Dostáváme se do poslední, kontrolní fáze.

Referenční nahrávky

Použití referenčních mixů je výborná dokončovací strategie. Pokud máme mix hotový, srovnáme ho s profesionálním mixem. To nám ukáže zda náš mix nepotřebuje ještě zkorigovat některé aspekty. Vybíráme samozřejmě skladby podobné naší produkci. Důležitým faktorem je poslouchat mixy na stejnou hlasitost, protože srovnávací tracky jsou zmasterované a budou hrát více nahlas.

Pamatujeme si jak jsme si na začátku mixu vyexportovali hrubý mix? Tedy mix, který má nastavené pouze poměry stop a panoram? Zkuste si ho nyní pustit a uvidíte jak se váš mix posunul.

Různý poslech

Druhou důležitou strategií je použití více poslechů.

Mix může znít dobře v naší místnosti na našich bednách, ale dobrý mix by měl hrát dobře všude. Od mobilních telefonů až po velké hi-fi soustavy.

Poslouchejme ho tedy na všech dostupných přehrávacích systémech a různých místech. To co nám v našem studiu mohlo znít vyrovnaně bude v jiných podmínkách prezentováno odlišně.

Zpětná vazba

Poslední strategie je dát poslechnout hotový mix jiným lidem. Někteří zvukaři to dělají neradi, ale krom klienta samého, je dobré předložit výsledný mix k poslechu dalším lidem, jejichž názoru věříte.

Nejen že vám můžou přinést velmi cenné poznatky o samotném mixu, ale upozorní vás i na věci, kterých by jste si nevšimli.

Závěr

Výše uvedený postup by vám měl pomoct ujasnit si jaké akce v jakém pořadí s mixem provádět.

Někdy nás mix nutí dělat uvedené body v jiném pořadí, někdy přijde okamžitá inspirace jak např. hall vokálu použijeme dříve než se k tomu dostaneme v popsaném pořadí. To je samozřejmě v pořádku míchání je živá interakce mezi zvukařem a míchaným materiálem.

Jak se mix vyvíjí, vracíme se zpět, pokud je třeba. Mix se mění v průběhu práce a my na to musíme reagovat. Např. je běžné, že díky použitým efektům je třeba opravit hlasitost stop.

Stejně se můžeme dostat do situace, kdy se i při držení se této „mapy“ v mixu ztratíme a musíme začít od začátku.

V průběhu celé práce by jsme měli mít stále na mysli slovo „rovnováha“. To je základním principem při práci na jakémkoliv mixu.

7 Základních kroků pro dobrý mix – Část 2..

The post 7 Základních kroků pro dobrý mix – Část 2. appeared first on Otoman Studio.

]]>
https://otomanstudio.cz/7-zakladnich-kroku-pro-dobry-mix-cast-2-2/feed/ 0
7 Základních kroků pro dobrý mix – Část 1. https://otomanstudio.cz/7-zakladnich-kroku-pro-dobry-mix-cast-1/ https://otomanstudio.cz/7-zakladnich-kroku-pro-dobry-mix-cast-1/#comments Mon, 28 Mar 2016 06:00:16 +0000 https://otomanstudio.cz/?p=2331 Jak postupovat v mixu? Čím začít a jak řadit jednotlivé akce během míchání? Pokud právě otevíráte nahraný projekt a nevíte jak postupovat, čtěte dál první část. Tento post vznikl na dotaz čtenáře Starka který mi napsal: Dobrý den, pokusím se to vzít zkrátka: Asi půl roku skládám vlastní hudbu v programu FL studio. Nepoužívám žádné […]

The post 7 Základních kroků pro dobrý mix – Část 1. appeared first on Otoman Studio.

]]>
Jak postupovat v mixu? Čím začít a jak řadit jednotlivé akce během míchání? Pokud právě otevíráte nahraný projekt a nevíte jak postupovat, čtěte dál první část.

Tento post vznikl na dotaz čtenáře Starka který mi napsal:

Dobrý den,
pokusím se to vzít zkrátka:

Asi půl roku skládám vlastní hudbu v programu FL studio. Nepoužívám žádné akustické nástroje, pouze VST
pluginy. Žánrově se má hudba nejblíže podobá hip hopu. Snažím se do něj zařazovat i drobné prvky Trapu. Velice často používám piano a smyčce. Nesampluji.

A teď k samotné otázce.

Má práce začíná tím, že složím všechny melodické i rytmické linky. Po tomto procesu mi vznikne v playlistu cca 10 stop a já se dostávám k procesu mixování – a zde je ten problém.

Nevím,v jakém pořadí mám provádět jednotlivé akce.

Nevím zda mám nejdříve skladbu rozložit do panoramatu,nastavit hlasitosti stop, naekvalizovat atd atd…

Zajímalo by mě tedy, jestli existuje nějaký doporučený chronologický postup jak jednotlivé akce provádět? A pokud ne,můžete mi, prosím,dát nějakou vlastní radu?

Děkuji,Stark.

Kdy začíná mix?

Začnu otázkou, kdy mix začíná? Je to v okamžiku kdy použijeme první plugin? Nebo v okamžiku kdy začínáme čistit stopy? Nebo ještě dříve?

Aranž

Ať již nahráváme mikrofonem nebo tvoříme celou skladbu v počítači, mix začíná samotnou aranží. Dobrá aranž = dobrý mix. Skladatelé vážné hudby se učí znát zvukové možnosti nástrojů orchestru a tak při psaní not volí takové kombinace nástrojů, které spolu dobře spolupracují – frekvenčně či jinak si nepřekážejí.

Mikrofon jako první stupeň mixu

Z pozice zvukaře začíná mix v okamžiku kdy bereme do ruky mikrofon. Poloha mikrofonu výrazně ovlivňuje barvu snímaného nástroje. Proto hledáme nejlepší místo k dosažení frekvenční rovnováhy vůči zbytku nahrávky. Nahrávku tak mícháme již použitím mikrofonu. Čím lépe to děláme, tím méně ekvalizačních a dynamických zásahů musíme dělat v mixu.

1.Část – Předprodukce

Začínající zvukaři přehlíží přípravu mixu a začínají míchat dříve než by měli. Co tím myslím?

Dříve než se pustíme do používání plugin a všech procesů spojených s mixem je třeba si celý projekt připravit do optimálního, výchozího stavu.

To zahrnuje několik kroků.

Editace

Editace je proces, který zahrnuje vyčištění stop od nežádoucích hluků, brumů a pod. Začišťujeme začátky a konce stop pomocí funkce Fade in, Fade out. Prolepujeme stopy pomocí funkce crossfade. Spadá sem zarovnání timingu a doladění stop. Také v této fázi sesazujeme všechny více – náběry (např. různé varianty sóla, varianty vokálních stop a pod.) do jedné finální podoby.

Cílem editace je zbavit hrubý materiál všeho nežádoucího a nechat v projektu výslednou podobu stop, které jsou připravené k další práci.

Organizace

Organizací myslím popis a srovnání složek v mixu v pořádku, který vám dává smysl a jsme na něj zvyklí. Ať již máte jakýkoliv návyk v tom jak jednotlivé nástrojové skupiny řadíte v mixu pod sebe, naučte se to dělat všude stejně. Budete se v mixu rychleji orientovat.

Pořadí a barvy

Např. můj postup je začít s tracky bubnů, které mám v projektu první, na které používám bílou barvu. Následují tracky perkusí, pokud v projektu jsou, použiji béžovou barvu. Následuje basa, protože je to nejbližší rytmický nástroj k bubnům, vždy červená. Pak kytary, klávesy, nakonec dávám vokály. Tento pořádek udržuji v každém projektu. Již podle barvy tracku poznám co v něm hraje.

Popis stop

Patří sem také srozumitelný popis jednotlivých stop, aby bylo jasné jaký nástroj / zvuk ve stopě hraje. Většina DAW má omezený prostor pro popis, takže je dobré používat srozumitelné zkratky.

Marker Track

Důležitým krokem je použíti marker tracku – stopy ve které si můžeme vytvořit záchytné body s popisem jaká formální část pod ním zrovna hraje. To zn. vytvoření popisu kde začíná 1 refrén, 1 sloka, sólo, bridge atd. Popíši si tak celou skladbu abych se v ní rychle orientoval.

A poslední důležitý krok – vytvoření Grup a v případě Cubase i Folderů.

Grupy

Grupa je pomocný výstup mezi jednotlivou stopou a master výstupem do kterého můžeme nasměřovat více podřízených stop najednou. Např. máme-li bubny roztočené do 10 stop, vytvořím si grupu a do ní všechny stopy pošlu. Můžu tak ovládat jedním faderem hlasitost celé sekce a samozřejmě ji i dále přes grupu míchat. To celý mix velmi zjednoduší a zpřehlední.

Folder

Funkce Folder (Složka) je specifická funkce Cubase. Folder se chová obdobně jako běžná složka v počítači. Můžeme do ní vkládat jakékoliv tracky v projektu a pak je „schovat“ tím že folder zavřeme. Navíc nám tato funkce umožňuje jednoduché ovládání stop ve folderu schovaných. To nám zlepšuje přehlednost v projektu.

Použití Grup a Folderů mix zjednodušuje.

Pokud máme mix vyčištěný a srovnaný, můžeme přejít k poslední části před produkční přípravy.

Gain Staging

Anglický výraz Gain Staging znamená, že mix je třeba technicky nastavit na správnou hlasitost. V domácích studiích je tendence nahrávat signál příliš hlasitý a tím se zmenšuje tzv. Headroom – rozestup mezi úplným dynamickým stropem našeho systému (DAW) a přehrávaným audiem. Čím více hraje zvuk nahlas – tím dříve dojde k vnitřnímu zkreslení při použití plugin. Je tedy třeba nastavit hlasitost stop tak, aby nám v master výstupu celý mix nepřecházel v průměru přes hodnotu -10 dB. Tak nám zůstane v mixu dost prostoru pro další dynamické zpracování.

Sfázování

Sfázování stop je proces, který již lehce nakročuje do samotného míchání.

Dofázování řešíme tam, kde máme jeden zdroj zvuku nahrávaný více než jedním mikrofonem. (Klasický příklad jsou bubny nebo akustická kytara nahraná dvěma mikrofony) Správné sfázování může výrazně změnit to jak nám mix hraje, aniž by jsme použili jakýkoliv plugin a stojí za to mu věnovat pozornost.

Více ve videu
Fáze – Teorie
Fáze – Praxe

V tento moment máme mix technicky připravený a můžeme přejít k samotnému míchání.

2.Část – Hrubý mix

Tato část mixu je velmi důležitá. Ovlivňuje totiž vše další co v mixu následuje.

První poslech = první dojem, který nás vede k nastavení hlasitosti jednotlivých stop a panoramy. O první dojem během práce v mixu přijdeme – ztratíme tuto perspektivu při noření se do detailů. Proto se snažím(e) v této fázi pracovat co nejrychleji. Praxí se mi potvrdilo, že tento první dojem je většinou správný, ale dočasný.

Hlasitost a panorama

V této části mixu nastavujeme hlasitost stop a panoramu. Hlasitostí myslím vzájemný poměr složek mixu. Budou více dominantní bubny, nebo vokál? Budou kytary vpředu nebo naopak bude více dominantní part kláves? Tímto nastavením faderů a panoram si definujeme v mixu základní vztahy. Určujeme důležitost jednotlivých nástrojů a tak celý mix tvarujeme.

To samé platí pro panoramu. Ta má velký vliv na to jak vnímáme důležitost složek mixu. Detailněji o použití panoramy píši v tomto článku.

Celou píseň zasmyčkuji a během opakovaného poslechu se snažím hrubý mix rychle nastavit.

Jednoduchou pomůckou jak si udržet dojem prvního poslechu je vyexportování hrubého mixu a vrácení této stopy do projektu. Můžeme se tak rychle vrátit do okamžiku kdy byl mix bez efektů pouze v základním nastavení. Navíc tak můžeme kontrolovat, jak se nám mix od této podoby vyvíjí

3.Část – Master Track

Máme tedy vyčištěný mix, který hraje správně nahlas, má dobře nastavené poměry jednotlivých složek a panoramu.

Můžeme přejít k samotnému míchání surových stop. Začneme ale na místě, kde by jsme to nečekali.

Nahrávku totiž můžeme míchat jako celek v master výstupu celého projektu. Strategické použití ekvalizace, komprese a saturace v master sekci umožňuje rychlé úpravy celé nahrávky. Smyslem je s menším počtem plugin rychleji dosáhnout požadovaného cíle.

Nejedná se ale o extrémní nastavování. V případě master sekce používáme konzervativnější nastavení a mix si „nasměrujeme“. Použití komprese v masteru nemá funkci velké redukce dynamiky, ale její smysl je mix zvukově „prolepit“. Podobně v případě použití saturace v masteru mix „proteplíme“.

A protože použití efektů v masteru ovlivňuje celý mix, přistupujeme k němu dříve než se pustíme do práce na jednotlivých stopách.

Druhá část tohoto postu vyjde na blogu příští pondělí.

7 Základních kroků pro dobrý mix – Část 1.

The post 7 Základních kroků pro dobrý mix – Část 1. appeared first on Otoman Studio.

]]>
https://otomanstudio.cz/7-zakladnich-kroku-pro-dobry-mix-cast-1/feed/ 2
Dynamika v mixu https://otomanstudio.cz/dynamika-v-mixu/ https://otomanstudio.cz/dynamika-v-mixu/#comments Mon, 25 Jan 2016 07:00:42 +0000 https://otomanstudio.cz/?p=2075 [su_spacer] Kolísající dynamika je jednou z výzev, které musíme v mixu řešit. Dynamika je nedílnou součástí hudebního projevu. Jako zvukaři s ní musíme umět pracovat a umět jí správně kontrolovat. Dnešní post vznikl na základě dotazu jednoho z čtenářů. Jak tedy správně pracovat s dynamikou v mixu? Čtenář blogu Honza mi poslal dotaz: [su_spoiler title=“Otázka“ […]

The post Dynamika v mixu appeared first on Otoman Studio.

]]>
Kolísající dynamika je jednou z výzev, které musíme v mixu řešit. Dynamika je nedílnou součástí hudebního projevu. Jako zvukaři s ní musíme umět pracovat a umět jí správně kontrolovat. Dnešní post vznikl na základě dotazu jednoho z čtenářů. Jak tedy správně pracovat s dynamikou v mixu?

Čtenář blogu Honza mi poslal dotaz:
[su_spoiler title=“Otázka“ open=“yes“ style=“fancy“ icon=“arrow“] Mám takový problém, nebo možná spíš něco dělám špatně a nebo nedělám vůbec.

Jedná se o to, že mám problém udržet hlasitost nahrávky stejnou v celé její délce, tak jak by to mělo být. To, že se mi to nedaří, má pak za následek, že nemohu vytáhnout limiterem písničku na úroveň, kterou bych chtěl.

Když na tím přemýšlím logicky, tak my připadá jakoby přirozené, že nahrávka nemá hlasitost v celé délce, vždyť přece začátek skladby bývá klidnější, jsou tam jednodušší bicí a hraje míň nástrojů. Pak ale přijde na řadu refrén, kde do toho „říznou“ bubny, zpěvák se opře, přidá se více nástrojů a hlasitost letí nahoru.

Co s tím?

Někde jsem četl, že se to udržet tím, že každou stopu v mixu zahladím lehkým kompresorem, je to právně?[/su_spoiler]

Dynamický Jing Jang

Máme tedy před sebou problém, jak ponechat hudbě dostatečné, dynamické rozpětí, aby nebyla nahrávka plochá, ale zároveň mít dynamiku pod kontrolou, aby zněla nahrávka vyrovnaně.

Přirozeností hudby je, že se její hlasitost stále mění. Střídání napětí a uvolnění je základní hudební princip . To je většinou spojené se změnou dynamiky.

Aby jsme mohli udělat velký, energický refrén, musíte mít možnost k němu nejdříve „vystoupat“, jít z menší dynamiky k větší. Takže před refrénem bude např. sloka, která bude muset být o něco tišší, neboli méně dynamická.

Toto střídání je způsob jak udržet posluchačovu pozornost a posouvat celou nahrávku dopředu. Čím jsou skoky v dynamice větší, tím je pak každá změna efektnější. Posluchače pak skladba stále baví a nenudí.

Můžeme tento princip popsat jako napětí – uvolnění nebo energie – klid. Tento Jin/Jang princip zná každý hudebník a aranžér. Většina hudebníků tento princip cítí podvědomě.

Krásnou ukázkou práce s dynamikou najdeme ve skladbě Darkness Petera Gabriela. Téměř neslyšné intro písničky vystřídá skokem brutální, zkreslený zvuk. Pro otevření celého alba velmi efektní.:)

Kontrolovaná dynamika

Problém pro zvukaře je, že musí umět dynamiku kontrolovat.

Je proto několik důvodů.

Prostředí

Žijeme v hlučném prostředí. Zmenšuje se nám tak dynamické rozpětí, do kterého se musíme vměstnat, tak aby bylo vše srozumitelné i v „běžném provozu.“

Spodní limit tvoří hluk okolo nás. I v tichém bytě máme kolem sebe „šum“ – hluk na pozadí, který ani nevnímáme. Ten se může pohybovat okolo 20 – 30 dB. Vše co je tišší než tento zvuk bude v nahrávce hůře srozumitelné.

Poslechněte si nějakou nahrávku klasické hudby. Např. na sluchátkách při jízdě v dopravním prostředku, nebo během jízdy v autě. Nahrávky klasické hudby se většinou dynamicky neupravují. Nejtišší části prostě neuslyšíte, zaniknou v okolním hluku. Nebo při maximálním zesílení riskujeme ztrátu sluchu při nástupu dynamičtější pasáže.

Pokles dynamiky v čase 1:55. Tohle místo si v autobuse zřejmě neposlechnete.

Horní limit představuje schopnost daného přehrávacího systému (mp3 přehrávač, velké bedny, cokoliv) přenést zvuk dostatečně hlasitě bez zkreslení. To dnes již takový problém není, ale ne vždy nám naše okolí toleruje poslech na plný výkon.

Prostředí ve kterém žijeme nás nutí zmenšit rozpětí dynamiky do pomyslného „okna“, ve kterém může být hudba srozumitelně poslouchatelná a interpretována.

Zkreslení

Jak jsem uvedl výše, každý systém, i ten nahrávací má určitý limit, jak hlasitý zvuk dokáže přenést bez zkreslení. Pokud nebudeme kontrolovat dynamické rozpětí v nahrávacím software, může se nám nabalovat na zvuk nepříjemné praskání – Clipping.

Hlasitost stop v mixu musíme nastavit tak, aby jsme si ponechali dostatečný „Headroom“ – odstup od stropu, který máme k dispozici. V nahrávacích soft. je dynamický strop 0 dBFS. Ostatní hodnoty jsou mínusové. Takže dobře nastavený mix by neměl v master sekci vyskakovat v průměru výše než -10 dBFS.

Tak si zajistíme, že technicky máme dynamickou stránku mixu správně nastavenou.

Malá a velká dynamika

Dynamická úprava nahrávky začíná úpravou jednotlivých stop. To můžeme nazvat malou dynamikou.

Malá dynamika

Hlasitost v jednotlivých stopách kolísá. Tak se nám může stát, že kus informace chybí – ztrácí se v ostatních zvucích, nebo naopak rušivě „vyskakuje“ z kontextu mixu. Klasickým příkladem je vokál.

Ten patří k nejdynamičtějším zvukům v mixu obecně.

Naší snahou je, aby byl vokál co nejvíce konzistentní a detaily hlasu se nám v mixu neztrácely. To dodává vokálu, údernost a zvýrazněním detailů i prvek napětí a intimity.

Velká dynamika

Velkou dynamikou rozumíme změny mezi formálními částmi celé skladby. Jak píši v úvodu, pokud chceme jít s dynamikou nahoru, musíme s ní nejdříve klesnout. Pro velký, výbušný refrén musíme nejdříve ztišit pasáž refrénu předcházející.

To je samozřejmě i věcí aranže a stylu. Obecně můžeme říct, že čím více máme v mixu přirozených akustických zvuků, tím větší rozdíly v dynamice budou. Ale je to velmi zevrubné.

Jiná bude dynamika v nahrávce klasické hudby a jiná (pokud vůbec nějaká) v techno dupárně. Práce s dynamikou je tedy i věcí hudebního řemesla, stylu a estetiky.

Opět se vraťme k písni P. Gabriela.

Mistrovská práce s dynamikou. Výborná ukázka kdy v čase 1:00 klesne dynamika sloky po zkreslené pasáži téměř do šepotu, aby opět vystoupala do výbušného refrénu v čase 1:26. Velmi to podtrhává naléhavost písně.

Nástroje pro úpravu dynamiky

Fader

Za prvé je to samotný fader hlasitosti. Ten nám sice nastaví hladinu hlasitosti staticky, ale my můžeme hlasitost měnit v průběhu skladby pomocí tzv. automatizace. To je funkce, kterou má každý nahrávací software Naprogramování změn (např. pohyb faderu – tj. hlasitosti) v průběhu jednotlivé stopy.

U velké dynamiky, můžeme spojením zvuků do grup snadno měnit hlasitost celých sekcí zvuku. Např. ve sloce ubereme celé bubny o 1 dB a naopak v refrénu, který je většinou hlasitější, přidáme bubny o 1 – 2 dB.

Takto můžeme postupovat i u jiných nástrojů – např. kytar, vokálů atd.

Tvoříme v mixu kontrast.

U malé dynamiky, můžeme nejen detailněji korigovat rozdíly v jednotlivých stopách, např. konec fráze ve vokálu,který se nám ztrácí zesílíme, ale můžeme i kreativně dynamiku tvarovat. Např. v bubnech můžeme u každého přechodu přidat hlasitost virblu a vypíchnout dané místo. Podobně můžeme zvýraznit pěknou vyhrávku v base nebo kytaře.

Kompresor

Dalším nástrojem na kontrolu dynamiky je kompresor.To je efekt, který umí dynamiku omezovat, dle nastavení. Funguje ale jinak než automatizace faderu, kompresor omezuje – stlačuje hlasitost od nastaveného prahu a naopak tišší zvuky pod nastaveným prahem zesiluje.

Protože tímto postupem vytahujeme méně slyšitelné detaily můžeme do jisté míry tvarovat i barvu zvuku.

Zvukové ukázky

V následujících ukázkách je nejdříve vokální stopa bez dynamických úprav a druhá kde byl použitý kompresor.
Samotný vokál bez kompresoru

Samotný vokál s kompresorem

Stejné v kontextu celého mixu:

Vokál v mixu bez kompresoru

Vokál s kompresorem

Při pozornějším poslechu si všimněte, jak v ukázkách bez komprese hlasitost jednotlivých slov kolísá. Nejsou to velké rozdíly, ale jsou slyšitelné. Po použití kompresoru se tyto drobné rozdíly zmenší a vokální linka je vyrovnanější a kompaktnější. O to více to vynikne v mixu, kde je vokál lépe posazený a srozumitelnější.

Dynamiku jednotlivých stop upravujeme nejdříve kompresorem. Není, ale nutné dávat kompresor kamkoliv. Jeho použití každá situace nevyžaduje.

Pokud chceme ještě stopu detailněji vyhladit, použijeme automatizaci hlasitosti.

Dynamika celé skladby se upravuje spíše faderem hlasitosti, je tedy dobré začít tím nehlasitějším místem, to nastavit tak, aby celý mix hrál technicky správně nahlas a vše ostatní bude tišší.

Dynamika vs. Hlasitost

Dynamika se v dnešní populární produkci hodně stlačuje, často až na hranici únosnosti. To je věcí masteringu. Protože každý chce, aby jeho skladba v rádiu zaujala, snaží v masteringu udělat skladbu co nejhlasitější. To se děje na úkor dynamiky.

V angličtině se pro tento jev vžil termín The Loudness War.

Určitá část zvukařské obce se začíná proti tomuto trendu obracet. Můžeme si zdarma stáhnout měřák dynamického rozpětí, který nám ukáže jak moc jsme dynamiku nahrávky zmáčkli.

TT Meter ke stažení zde.

Je tedy na nás nakolik chceme jít tomuto trendu naproti či chceme nechat naším skladbám určitou míru dynamiky, která je jak zmiňuji na začátku základní formou hudebního jazyka.

Závěr

Práce s dynamikou je základem zvukařské práce. Pro nahrávky které mají mít současný energický sound se bez použití komprese a automatizace neobejdeme. Ve smyslu tohoto článku jde prvotně o vyváženost a rovnováhu v mixu.

V domácích studiích by jsme měli mít na zřeteli prvotně tento cíl. Tj. naučit se v mixu správně kontrolovat dynamiku, tak aby mix byl vyrovnaný.

[su_divider divider_color=“#000000″ link_color=“#feaa2c“ size=“1″] Dynamika v mixu

The post Dynamika v mixu appeared first on Otoman Studio.

]]>
https://otomanstudio.cz/dynamika-v-mixu/feed/ 2