4 nejčastější chyby v domácím studiu

4 nejčastější chyby v domácím studiu

[su_spacer size=“30″]Pokud patříte ve světě nahrávání mezi začátečníky budete se pravděpodobně dopouštět mnoha chyb. Není to nic překvapivého. Většina z vás má nahrávání jako koníček, bez skutečného formálního vzdělání. Proto trávíte čas dohledáváním informacích na stránkách jako je tato.

Učební proces v oblasti audia je plný slepých uliček a mnoha špatných nahrávek. Trvá, než pochopíte proces nahrávání jako celek a přestanete opakovat základní chyby.

V dnešním příspěvku chci poukázat na 4 základní chyby, kterých se v domácích studiích dopouštíme nejčastěji.

Příliš nahlas

První ze základních chyb – signál nahráváme příliš hlasitý. V současném digitálním zpracování zvuku neplatí stejná pravidla jako v dobách analogového nahrávání. To bylo limitované odstupem tzv. užitečného signálu od šumu. Proto se v případě záznamu do pásu signál nahrával co nejhlasitější, aby byl odstup co největší.

Zároveň se využívala možnost zvuk saturovat (mírně zkreslit) na vstupu předzesilovače mixpultu. Zvuk se zaoblil a dostal určitou „vřelost“.

V případě digitálního záznamu tato pravidla neplatí. Musíme používat jinou strategii. Musíme si nechat dostatek místa, aby se nám při dynamičtějších momentech během nahrávání zvuk nezkresloval. Digitální převod žádné pozitivní dopady v případě přebuzení nepřináší a na signál se nabaluje pouze velmi nehezký, digitální praskot.

Není třeba se bát, že zvuk nebude dostatečně nahlas, pokud nebudou měřáky úrovní zcela nahoře. Nechejte si vždy dostatečný odstup od maximální dynamické rozteče, kterou vám převodník umožňuje a neriskujte zbytečné zkreslení kvůli tomu, že nahráváte signál příliš hlasitě.

Uberte hlasitost na gainu převodníku, aby byl zvuk zaznamenávám v „bezpečné zelené zóně“ s mírným přesahem do žluté části měřáku.

Zachovávejte tento „konzervativní“ přístup při nastavení hlasitosti záznamu a vaše nahrávky budou čistší.

[su_spacer size=“10″]

Příliš mnoho zesílení ekvalizérem

Máte před sebou hrubý mix a chcete začít ekvalizovat. Protože chcete dobře slyšet všechny složky mixu,začnete na všech stopách, které postupně začleňujete do mixu pouze zesilovat vybraná pásma pomocí ekvalizace. Je to logické, protože přidáváním frekvencí, vám méně slyšitelný part mixu najednou „vyskočí“ ven.

Pokud budeme takto postupovat v celém mixu, budeme překvapení tím, že mix je nakonec zahuhlaný, nekonkrétní,hrubý a nevyrovnaný.

Stali jsme se obětí další běžné chyby v domácím studiu.

Smyslem ekvalizace je vytvářet v mixu rovnováhu. Ubíráním frekvencí z jednotlivých stop vytváříme v nahrávce „kapsy“ pro další nástroje a zvuky. Každé zvýraznění – přidání frekvence, je v podstatě selektivní zesilování signálu.

Je přirozené, že první co ekvalizérem uděláme je, že začneme přidávat, protože tato změna je pro nás nejvíce slyšitelná.

Tato strategie ale není dobrá. Vede k nevyrovnaným mixům. Naší první akcí by mělo být odebírání z každého signálu té části frekvenčního spektra, která danému zvuku nepřispívá a „zastírá“ ostatní zvuky/nástroje v daném pásmu operující.

Naučte se ekvalizérem nejprve odebírat a až poté přidávat a vaše mixy budou čistší a vyrovnanější.

[su_spacer size=“10″]

Příliš mnoho dozvuku

Dozvukové efekty jsou něco jako cukrová vata pro uši. Někdo má rád dozvuku víc, někdo méně, ale když ho použijeme přespříliš, dříve nebo později se nám přejí.

Definování prostoru je jedním ze základních cílů při mixu. K tomu používáme efekty jako je reverb nebo delay. Pokud si obalíme všechny nástroje dlouhým, hlubokým dozvukem začne se nám mix slévat. Věci přestanou být konkrétní.

Zvukaři, začátečníci mají tendenci po hlubokých dozvucích sahat automaticky, protože jim připadají efektní. Celý mix „plave“ v mase dozvuku. Nejen, že tento efekt mix znekonkrétní, ale působí levně.

Mnoho reverbů je v nahrávce „neslyšných.“ Jsou to krátké dozvuky typu „room“ které vytvářejí příjemný prostor kolem nástrojů, ale nejsou příliš okázalé. Říkáme o nich, že mix „prolepují“.

Dlouhé dozvuky k nahrávkám patří, ale měli by se používat strategicky a jen u několika vybraných informací v mixu.

Příliš hlučné samoty


Tento románový titulek berte s nadsázkou. Tento typ není technický, ale přesto ho považuji za důležitý.

Jednu z největších chyb, kterou v domácích studiích děláme je izolování se od okolního světa.

Mnoho z nás přistupuje k nahrávání tímto způsobem: „O.K. teď jsem si konečně vybavil studio a můžu začít pracovat na svých věcech, protože v předešlých kapelách, projektech to nefungovalo. Konečně si to můžu dělat jak chci já.“

Každý má podobnou zkušenost.

Občas je práce v hudební oblasti frustrující a my máme tendenci uzavírat se ve svých nahrávacích studiích. Klíčovým prvkem pro dobré nahrávky je spolupráce.

Neomezujte se ve studiu kvůli špatné komunikaci a negativní zkušenosti.

Tak jako si na odoborné práce pozveme specialistu, neměli by jsme propadat dojmu, že v okamžiku kdy máme své studio umíme zároveň aranžovat, nahrát všechny nástroje, míchat, masterovat…

Spolupracujete s ostatními.

Překročte komunikační bariéry a obrazně vykročte ze své „jeskyně“ a dejte světu o sobě vědět.

Přizvěte k nahrávání další lidi.

Pokud máte v písni živý nástroj, ať ho nahraje ten, kdo na něj opravdu umí. Je třeba zaranžovat např. sborový part nebo dechovou sekci? Přizvěte si skladatele, který to umí. Pokud máte hotový mix, dejte ho ostatním zvukařům k poslechu.

Nebojte se přijmout kritickou zpětnou vazbu.

Nahrávání je subjektivní proces, jako celá hudební tvorba. Kritická zpětná vazba je vaším pomocníkem.

Buďte otevření k názorům zvenčí, uvidíte, že vám cizí pohled pomůže k rychlejšímu dosažení dobrých nahrávek.

Často budete překvapení, jak zajímavé informace se dozvíte.

I například to, že váš mix není tak špatný, jak by se vám samotným mohlo zdát.

[su_divider divider_color=“#000000″ link_color=“#feaa2c“ size=“1″] 4 nejčastější chyby v domácím studiu

SHARE IT:

Leave a Reply