Vědomé omezení při výběru nástrojů pro práci ve studiu je silná strategie, která umožňuje být efektivnější a rychlejší. Pokud tento přístup vědomě přijmeme začneme se orientovat na tzv. „velký obraz“.

Příběh z vernisáže

K napsání tohoto postu mě přiměla návštěva vernisáže. Po oficiálním zahájení jsem se bavil s malířem, který mi řekl:

„Když jsem začínal, neměl jsem tolik peněz. Kupoval jsem si jen tři základní barvy, ze kterých se dá vytvořit jakýkoliv jiný odstín.

Používání předmíchaných barev omezuje mou kreativitu. Nenutí mě to tvořit vlastní odstíny, které jsem dříve vytvořil pouze z tří základních barev.“

Nezní vám to povědomě? V tomto příběhu spatřuji dokonalou analogii s domácím studiem.

Síla omezení

Žijeme ve světě, kde je nám tvrzeno, že čím více možností výběru máme, tím je to lepší. Tento mentální postoj způsobuje, že hledáme řešení v pořizování další nástrojů, které v dané činnosti potřebujeme.

V domácím studiu je to další plugin, další mikrofon, další element v řetězci, který pak musíme brát v úvahu, když se rozhodujeme co a kdy použít. Pokud míra možností výběru přesáhne určitou mez, začne být tato skutečnost omezující.

V domácím studiu máme většinou málo času. Kromě nahrávání musíme stíhat chodit do školy, do práce a plno dalších činností.

Nastává tedy paradoxní situace, kdy si sami komplikujeme cestu k výsledku – tj. k hotové nahrávce.

Paradox of choice – paradox volby

V ebooku The Paradox of choice hovoří autor Barry Schwartz o fenoménu nadbytečných možností výběru, který funguje nejen v domácím studiu.

Dle autora to má dva negativní důsledky.

Je to omezení, které nás zbavuje akceschopnosti. Nedokážeme si prostě vybrat.

A za druhé – nemáme z naší volby radost, necítíme z ní uspokojení.

Jinak řečeno, příliš mnoho možností výběru nás nutí znovu a znovu se rozhodovat nad základními otázkami.

Např.pokud mám k dispozici místo dvou ekvalizačních plugin deset, musím se u každé další stopy zamyslet jaký z deseti softwarů mám použít. Pokud budu mít k dispozici deset kompresorů, deset reverbů, stává se taková situace naprosto nezvladatelná.

Veškerou energii spotřebuji na výběr nástroje samotného, ne jeho použití.

Hovoří o tom v tomto videu s českými titulky. Doručuji se na něj podívat.

V příběhu na začátku emailu o použití tří základních barev vidím paralelu i v domácím studiu. Omezte vědomě počet nástrojů pro každou činnost a soustřeďte se na jejich použití.

Mám-li 2 mikrofony, jeden dynamický a druhý kondenzátorový – neztrácím čas s tím, přemýšlením který z nich použít. Volba je snadná. Mám li dva kompresory v DAW volba správného z nich je snazší. Protože vím přesně jak který z nich zvuk ovlivňuje, snadno sáhnu po jednom z nich.

Naopak, mám li kompresorů v nabídce deset – kolik času mi bude trvat, než se jen v podmínkách domácího studia naučím jak který přesně zvuk mění?

Parkinsonův zákon

Znáte Parkinsonův zákon? Ten zjednodušeně říká:

“Každá práce trvá tak dlouho, kolik je na ni k dispozici času“

To znamená, že omezení nám může pomoct. Pokud si řekneme, že na mix písně nemáme týden ale pouze tři hodiny co se stane?

Začneme se soustředit pouze na to co je v mixu opravdu podstatné. Místo řešení nepodstatných detailů, měníme to co je skutečně rozhodující pro výsledný mix. Základní prvky mixu jako je panorama, hlasitost, komprese a ekvalizace jsou nejdůležitější aspekty míchání.

Jistě jste již slyšeli: „Termín je nejlepší inspirace“

To je Parkinsonův zákon v praxi. Pokud jsme nuceni pracovat pod tlakem, začneme přirozeně vybírat co je opravdu důležité. Dokončujme věci. Pokud si stanovíme deadline – konečný termín, působí na nás toto vědomé omezení pozitivně.

V profesionálním světě je běžné že se pracuje na termíny. V domácím studiu máme tu nebezpečnou svobodu, pracovat na věcech tak dlouho jak chceme.

Nebojte se omezení

Je přirozené, že se bojíme jít touto cestou „vědomého omezení“. Není to pro nás přirozené. Nicméně, pokud si tuto strategii osvojíme, přinese vám to více dokončených projektů a lepší pocit z práce ve studiu.

Proč je limitování sebe sama ve studiu přínosné?