Mix patří k nejoblíbenější částí nahrávání. Všichni se na něj těší a chtějí s ním začít co nejdříve. Každý zvukař má své postupy jak míchat. Ať už používá jakkoliv sofistikovanou metodu, každý z nich začíná mix použitím 4 základní nástrojů, které tvoří dobrý mix. Precizní ovládnutí těchto nástrojů představuje 80% celého mixu. Ostatní používané techniky představují jistou nadstavbu nad tímto fundamentem.

Co definuje dobrý mix?

Hlasitost

Nastavení hlasitosti a poměru různých složek v mixu se může zdát triviální. Je to snadné pokud mícháme jednoduchý mix např. do 15 – 20 stop. S rostoucím počtem stop ale začne být náročnější takový mix vybalancovat. U hustších mixů nehrají všechny složky najednou a je třeba mít představu o celkové hlasitosti (a v tomto smyslu i dynamice) mixu.

Hlasitost nejen určuje důležitost daného zvuku v celku mixu, (tedy to jakou důležitost mu dáváme v rámci celé skladby, zda je či není nositelem nosné hudební myšlenky, nebo jen dotváří náladu skladby), ale vytváří pocit prostoru. (Tišší zvuky vnímáme jako vzdálenější)

Pomáhá také tvořit dynamiku skladby. Hlasitost stejného zvuku se v průběhu mixu může (a někdy spíše musí) měnit. Toho se dá docílit např. použitím automatizace – naprogramování změn v hlasitosti v průběhu mixu na jedné stopě.

Skvělým nástrojem jak lépe hlasitost kontrolovat je použití grup. Sloučením stop do nadřazené stopy (tzv. grupy), jejíž pomocí se dají podružné stopy míchat snáz. Lépe se tak kontroluje celý mix. Např. pokud máme 16 hlasů doprovodného vokálu, je mnohem jednoduší je sloučit do jedné grupy a ovládat tak všech 16 hlasů najednou. Nejen, že to zpřehlední práci, ale při použití dalších procesů jako třeba ekvalizér nebo kompresor šetří značně zdroje vašeho počítače.

Další skvělou taktikou pro mixu zvuku je začít s nejvíce exponovaným místem nahrávky. To bývá většinou poslední refrén nebo bridge. Tato místa mají nejhustší instrumentaci i největší dynamiku. Pokud začneme od tohoto místa, víme, že naše hlasitost /dynamika bude v ostatních partech klesat. Vytvoříme si tak referenční bod v celé skladbě který představuje hlasitostní i dynamický vrchol.

Panorama

Panorama umožňuje rozložení nástrojů v pomyslném prostoru mezi pravým a levým monitorem. Je to nástroj jak oddělit jednotlivé části mixu tak, aby měly své výsadní místo v prostoru nahrávky.

Rád používám příklad s kapelou hrající na pódiu. Pokud kapela nebude nazvučená, bude hrát každý nástroj z místa kde daný hudebník stojí. Takový poslech je více prostorový a my lépe slyšíme jednotlivé části kapely. Pokud by jsme kapelu soustředili do jednoho bodu, bude se nám zvuk slévat a jednotlivé složky (nástroje) budou méně čitelné. (Tento příklad berte spíše jako vizualizaci toho jak panorama funguje)

Jak panoramu používat?

Nejsou žádná pevná pravidla pro dobrý mix, ale jsou určité zaběhané postupy, které můžeme použít jako doporučení.

Nejhlubší zvuky se zpravidla umísťují na střed panoramy. To zn. většinou basa kopák a pod. jsou na středu, protože nejhlubší frekvence potřebují více energie aby byly vnímány jako ostatní frekvence. Navíc umístění basových zvuků mimo střed panoramy působí rušivě. (Ale dá se to využít jako překvapivý efekt)

Od středu ke kraji panoramy postupujeme i na základě důležitosti partu. Většinou se na středu nacházejí nejdůležitější informace jako je hlavní vokál, sólové party. Ostatní nástroje tyto základní informace „obalují“ a nepřekážejí jim ve srozumitelnosti.

Jiný pohled na panoramu je z pohledu vyvážení pravé a levé strany mixu. Pokud mám na pravé straně tikající hi-hat, dáme na levou stranu tamburínu či v podobných pásmech hrající nástroj. Tak se nám tyto dva podobné zvuky nemaskují a nepřekrývají se.

Tento trik nám umožňuje vytvořit iluzi velmi širokého mixu.

Stereo/Mono

Ještě jeden tip k panoramě. Pokud máte v mixu příliš mnoho stereo informací – může se vám mix paradoxně zúžit, protože se tyto informace překrývají. Nebojte se stereo tracky poslat jen na jednu stranu mixu, budete překvapení jak se mix zprůhlední a otevře.

Kontrolujte mix i v monu.

Nezapomínejte na to aby mix hrál dobře také v monu. Nejen že stále existuje mnoho poslechů které jsou monofonní, ale pomůže vám to mnohem lépe vybalancovat celý mix.

Komprese

Přirozenou součástí hudby je dynamika. Tu musíme umět v rámci mixu kontrolovat. Nejde o to aby jsme dynamiku z nahrávky zcela odstranili. To by znělo sterilně a nepřirozeně a většina hudebních žánrů má dynamiku jakou součást svého výrazu.

Jde o to, že v průběhu celé písně se může stát, že někde bude stejný zvuk/stejná stopa příliš hlasitý a někde naopak neslyšný. Pomocí kompresoru můžeme tyto rozdíly srovnávat. Kompresor funguje jako automatizovaný fader hlasitosti. Podle nastavení reaguje na příchozí signál a jeho nejhlasitější část, zeslabí a průměrnou hlasitost naopak zesílí.

Tím, že kompresor funguje tímto způsobem, dokáže dodat zvuku větší agresivitu a průraznost. Pokud např. necháme delší attack (čas než začne kompresor zvuk ovlivňovat) necháme proklouznout transientní náběh zvuku, který nejvíce pomáhá k prosazování a identifikaci daného nástroje v mixu. Tak dodáme např. virblu více energie a lépe se tak v mixu prosadí.

Kompresor je nástroj, který nám pomáhá srovnat nahrávku dynamicky. Jeho použití umožňuje mnohem více než to, ale základní funkce kompresoru je vyrovnání dynamických rozdílů.

Ekvalizace

Ekvalizace je jedna z vrcholných zvukařských disciplín a patří k vizitce a poznávacímu znamení zvukaře.

Opět jeden příměr, který rád používám. Pokud si představíme jednotlivé zvuky v mixu jako puzzle, je třeba pomocí ekvalizéru vykrajovat jednotlivé zvuky jako dílky stavebnice tak, aby do sebe co nejlépe zapadaly. Tak aby se jednotlivé dílky nepřekrývaly a neubíraly místo ostatním a celý mix vytvářel přehledný obraz.

Každý nahraný zvuk v sobě nese určité frekvence, které v něm zanechat nechceme. Čím hustší mix je, tím více je třeba dílky více a precizně okrajovat. Ekvalizování je do jisté míry umělecká disciplína a trvá to nějakou dobu, než se naučíme frekvence rozeznávat a správně v mixu sesazovat.

Jednoduchá zásada je při ekvalizaci začít nejdříve s ubíráním. Nemá smysl u každé jednotlivé stopy neustále jen přidávat. Mix bude zahuhlaný a řezavý. Pokud chceme dobrý mix, jdeme touto cestou.

Odebírání frekvencí je naopak mnohem lepší strategie, protože vytváříte větší prostor, „kapsy“ pro ostatní zvuky. Ekvalizér je v podstatě fader hlasitosti který zesiluje nebo zeslabuje vybraná frekvenční pásma. To znamená, že při každém zesílení se nám zesilují i negativní stránky zvuku jako je šum a pod. Nemluvě o negativních jevech, které se objevují při průchodu zvuku samotným ekvalizérem.

Snažte se tedy nejdříve odhalit ty frekvence, které zvuk zahuhlávájí nebo mu dodávají nepříjemný řezavý nebo krabicový charakter.

Nastavení ekvalizace

Nejjednodušeji to uděláte tak, že použijete parametrický ekvalizér který přidáte např. o +10 dB a použijete užší pásmo (hodnota Q) Tím pak projíždíte frekvence daného zvuku a hledáte co je v daném zvuku nepříjemné. Pokud takovou frekvenci najdete pásmo pomocí ekvalizéru potlačíte. Tím se mix zvuku projasní a udělá se v něm místo pro ostatní složky.

Samozřejmě, pásma také přidávejte, některé zvuky to potřebují. Není ale účelem mít všechny zvuky stejně „projasněné“ a jakoby v předu mixu. Stejně jako v případě hlasitosti můžete pomocí ubrání vysokých frekvencí vytvářet pocit, že daný zvuk je více „vzadu“.

Sólo poslech

Další z technik použití ekvalizace je nepoužívání ekvalizace v sóle. To znamená, pokud chceme zasadit konkrétní zvuk do kontextu mixu, je třeba to dělat v kontextu mixu. Když si zvuk vysolujeme, samozřejmě lépe slyšíme co s ním děláme. Smyslem při mixu zvuku není manipulovat s daným zvukem bez vědomí toho jak se uplatňuje v celém mixu. Je to jako by jsme naší puzzle kostičku upravovali poslepu. A čím více bude míchat tím více uvidíte, že zvuky které sami o sobě zní v sóle úzce a neúplně perfektně zapadají do kontextu mixu.

Mix zvuku = Kouř a zrcadla

Asi jste již slyšeli anglickou frázi Smoke and mirrors. Celý proces míchání je umění vytváření iluze, že dobrý mix je vlastně širší, dynamičtější, údernější než ve skutečnosti je. Naším úkolem je předat a podtrhnout myšlenku obsaženou v dané písni. Pokud se naučíte ovládat 4 zmíněné základní procesy, které se při mixu používají, máte nejdůležitější část práce splněnou.

4 základní nástroje pro dobrý mix