Při nahrávání musíme brát v potaz nejen technické aspekty nahrávání, ale i hudební část. I z pozice zvukaře by jsme měli vědět co nejvíce o hudebních principech jak vznik nahrávky funguje. Tomu se budeme věnovat v tomto seriálu.

Zvukař vs producent

Pokud začneme pracovat v nahrávacím studiu, brzy pochopíme, že výslednou podobu nahrávky neurčuje pouze to, že se posadíme k nahraným stopám a smícháme je. Jako samotný mix, celý vznik nahrávky je kumulativní proces, během kterého se všechny jednotlivé kroky sčítají.

Zjistíme také, že hudebníci od zvukařů očekávají víc než jen pouhou technickou znalost vybavení a jeho použití. Očekává se, že zvukaři budou schopni pomoct i s hudebními aspekty nahrávky. To jest do určité míry vstupovat do celého procesu produkčně.

Věci jako základní koncept písně, harmonie, rytmus atd, považujeme za věci spadající do práce interpreta. Nicméně tyto koncepty se prolínají se zvukařskou prací a je tedy nasnadě, že i zvukař tyto hudební disciplíny hlídá.

Platí zde, že čím lepší surový materiál natočíme, tím větší šanci máme, že na konci bude dobrá nahrávka. Proto je důležité rozumět nejen technické, ale i hudební části práce.

Realita dnešních nahrávacích studií je taková, že zvukaři jsou nuceni vstupovat do procesu producentsky. Stále je, ale třeba mít na paměti , že se jedná o dvě různé role. Zvukař se stará o zvukovou část díla, interpret a producent o hudební část. Je pravdou, že tyto dva aspekty se překrývají. Dobré aranžmá = dobrý mix. Dobrý mix = dobrá prezentace interpretova sdělení atd. A i když je nahrávání přítomný producent, konzultuje věc se zvukařem.

V tomto seriálu se podíváme na nahrávání více z producentského pohledu. Jde o to si ukázat jaké hudební aspekty mají vliv na vyznění celé nahrávky. Ve studiu je vždy ideální situace, pokud se každá zainteresovaná strana snaží na výsledku spolupracovat. Pokud každý ví jaká je jeho role a respektuje roli ostatních, mohou vznikat unikátní nahrávky i v domácích studiích. Buďte pokorní, ale rozhodní, pokud je to třeba.

Naše role ve studiu

Jako zvukaři, můžeme přispět ke všem dále zmíněným aspektům nahrávání. Nejde o vstupování a prosazování svého pohledu na věc. Osobně se mi líbí fráze tzv. “nabízet se”. Respektujme to, že interpret většinou ví lépe o čem jeho píseň je. Neznamená to, ale, že jsou mu jasné všechny možnosti, které mu studio může nabídnout.

Zvukař nemůže během své práce vše vysvětlovat. Ale měl by být připravený vysvětlit dílčí věci, nabídnout nejefektivnější řešení. Buďme připraveni, že hudebníci ve studiu nejsou povinní znát každý detail nahrávacího procesu. Mějme pro to pochopení a věnujme dost času tomu, aby každý věděl co má čekat a jaké jsou “varianty řešení.”

Např. pro určité vyznění nahrávky je lepší, pokud hudebníci nahrávají dohromady. Jejich vzájemná interakce dává nahrávce potřebný tah. Jiný příklad, u některých nahrávek je lepší nahrávat bez metronomu. Přirozené kolísání tempa může být z produkčního hlediska lepší, než přesně zařezávající track.

Kritické hodnocení

Hodnocení jakéhokoliv uměleckého počinu je velmi subjektivní. Popisy typu “dobré” “špatné” podléhají mnoha okolnostem. Lehce falešný zpěv může být v daných okolnostech nepřípustný. V jiných souvislostech to je naopak, žádoucí příměs, která dává písni specifický feel.

Máme tendenci mít na věci vyhraněný názor. Je tedy třeba nakládat s hodnocením vždy obezřetně. Čím lépe rozumíme tomu, co náš interpret chce, to jaký je, tím lépe budeme odhadovat, co je v daném hudebním aspektu přípustné a co je již za hranou. Nahrávání nevnímám jako technickou službu. Jedná se spíše o pomoc dostat sdělení interpreta pomocí zvuku k posluchači.

Mějme tedy na paměti, že naše mise je pomoct definovat to, co si přinese interpret do studia v hlavě. Čím více víme o tom jak si interpret věc představuje, tím lépe mu můžeme pomoci. A dává nám to větší svobodu poukazovat na věci o kterých jsme přesvědčeni, že nebudou fungovat. Je na zvukaři, aby měl zodpovědný přístup a nebál se v případě nutnosti na takovou věc upozornit. Kritické zhodnocení neznamená hledání chyby za každou cenu. Jde nám o hledání ideálního tvaru.

Například, pokud chce interpret použít tři skvělé zvuky basy najednou a k tomu hutný subbasový kopák, pravděpodobně nebude v mixu pro tyto informace dost místa. Zvukař by měl na tuto skutečnost upozornit.

Obecná poučka praví, že věc je tak dobrá jak je nejslabší článek v řetězci. Následující hudební aspekty, které si popíšeme, fungují stejně. Dobrá nahrávka vzniká propojením všech z nich dohromady.

Můžete tedy těch to 11 aspektů brát jako výchozí systém pro zkvalitnění nahrávek na kterých pracujete. Buď jako hudebníci tak jako zvukaři.

O čem se tedy budeme bavit? Blíže se podíváme na základní koncept písně, rytmus, melodii, harmonii, text, hustotu aranžmá, instrumentaci, strukturu skladby, hudební performanci, timing, kvalitu vybavení a přípravu a mix.

1.Koncept / Téma

Konceptem myslíme základní sdělení písně. Můžeme také mluvit o náladě, emočním vyznění. Můžeme se na věc dívat také tak, že je to výsledná kombinace všech ostatních aspektů. Jednoznačně je to ale aspekt nejdůležitější.

Není důležité v jakém žánru se pohybujeme. Fráze, že je pouze dobrá, či špatná hudba je na místě. Mluvíme zde o základní emocionálním vzkazu. O pocitu, který z dané věci máme. Pokud se nedostaví husí kůže, mravenčení, slzy, radost.. jakákoliv emoce, zřejmě nás daný song nezasáhl. Osobně mám tento vjem spojený i s fyzickou reakcí. Každý z nás okamžitě pozná, že zaznělo něco co je nějak zásadní.

Různé písně mají větší či menší intenzitu tohoto “emočního zásahu”. Některé písně mají silné univerzální sdělení. Jiné nemají ambici jít do hlubokých sdělení a jejich sdělení je prostě “být bez sdělení.” Proces, kdy nás jaká píseň zasáhne je složitější. Hudbu jako posluchači volíme dle nálady a to naše hodnocení ovlivňuje.

Z pohledu zvukaře je tedy třeba tento X faktor pochopit a pomoci ho zvýraznit. Např. pokud je to třeba, upozornit, na to , že určitá část nepodporuje celkové vyznění písně. Pokud chceme, aby píseň vyzněla přímočaře, je zbytečné včlenit více sólových pasáží, inter atd.

Pokud nějaký part ruší základní feel a nástroj nejde synergicky se zbytkem kapely,(jak formálně, tak zvukově) opět je dobré ho vyřadit nebo upravit. Další příklad, pokud kytarista používá efekt, který se nehodí do nálady písně, je dobré na to upozornit.

Naopak, můžeme se setkat s tím, že nějaký part není např. zcela přesný, doladěný atd, ale má lepší vyznění než part, který je formálně dobrý, ale nemá potřebný náboj.

Právě zkoumáním toho jak mají jednotlivé aspekty vliv na soudržnost celé písně zpravidla odhalíme problematická místa v základním vyznění.Taková analýza může přinést nové myšlenky a nápady do celého procesu.

Nicméně, jako zvukaři, nepřebíjejme svými nápady právě tvořícího hudebníka. Nabízejme řešení, ale nechme rozhodnutí na autorovi. Ne každý umělec má takové vměšování v oblibě a sám si většinou o náš názor řekne.

11 základních hudebních aspektů při nahrávání 1.díl