Při nahrávání musíme brát v potaz nejen technické aspekty nahrávání, ale i hudební část. I z pozice zvukaře by jsme měli vědět co nejvíce o hudebních principech jak vznik nahrávky funguje. Tomu se budeme věnovat v druhé části seriálu 11 základních hudebních aspektů při nahrávání.

V druhém díle seriálu o základních hudebních aspektech nahrávání se podíváme na melodii, rytmus a harmonii.

2.Melodie

Dobrá melodie je nosným prvkem každé písně. Většinou je to právě melodie, kterou si posluchač zapamatuje.

Jak k tomuto hudebnímu aspektu přistupujeme jako zvukaři? Zpravidla je melodie již dopředu daná. Z pozice zvukaře, můžeme upozornit na to že je buď řídká, nebo naopak je příliš zahuštěná. Pokud melodie nejde ruku v ruce s aranží, opět je dobré melodii upravit.

Může se stát, že melodii zdvojuje jiný nástroj. Pokud je barva zdvojujícího nástroje zvolená nevhodně , může vokální linku zastřít.

Pokud kapela hledá ideální vokální linku, např. improvizací ve studiu, může zvukař upozornit na část, která se povedla. Tu může kapela dále rozvíjet. Díky možnostem vícevrstvého nahrávání,může zvukař dané verze nahrát a rychlým přepínáním do daných verzí pomoct najít ideální tvar.

Stejně tak může použít techniku zvanou Comping – sesazování výsledného tvaru z více variant.

Pokud nějaká nota neladí, je lepší na to upozornit a pokud je to v možnostech interpreta danou část přezpívat. Je to zpravidla rychlejší, než dodatečné dolaďování.

Někdy si zpěvák postaví melodickou linku na pokraji svých hlasových možností. Pro expresivní výraz to může být dobrý postup, ale pokud má hlas vyznít čistě, stojí za to melodii upravit.

Při úpravách melodie můžeme použít několik základních skladatelských postupů. Např. inverzní otočení fráze – to jest tam kde v jednom taktu jdou noty nahoru dáme v druhém taktu noty dolů (v rámci harmonie).

Jinou možností je změnit rytmické členění Pokud máme v prvním taktu danou melodii v čtvrtkách, můžeme v dalším taktu použít stejné noty ale osminy. Takto můžeme motiv jak zpomalit, tak i zrychlit a dát mu větší pohyb.

Jiná možnost je obohatit danou melodii o další tóny. Případně vytvořit variaci na danou melodii.

Nebo můžeme použít tzv. račí postup. Danou melodii zahrajeme a stejné noty pak zopakujeme odzadu dopředu.

Nebo můžeme použít klasickou fintu – transponovat motiv do jiné tóniny. Možností jak s melodií pracovat máme nespočet.

Melodie je zpravidla nejvíce nosnou částí každé písně. Melodie, které jsou fádní nepřitahují pozornost, i když je zbytek nahrávky udělaný dobře. Nejde ani o to, aby byla melodie složitá. Jde o to, aby vystihovala dobře náladu písně.

3.Rytmus

Moderní hudební produkce je postavená na rytmickém cítění. Rytmická kooperace všech nástrojů v tracku je důležitou stránkou nahrávky.

Důležitým rozhodnutím je správné tempo písně. Kapela zvyklá hrát živě v rychlejších tempech může zjistit, že v rámci studiové práce je takové tempo nevyhovující. Zatímco během živého vystoupení jde o energii ve studiu nám jde také o detaily. Jejich vyznění nemusí být ideální, pokud je tempo příliš rychlé a hudebníci je nestíhají dostatečně artikulovat. I v dnešní době, kdy má každé DAW nástroje na změnu tempa audio stop je lepší nahrát stopy ve správném tempu. Nejen že tyto postupy zvuk degradují, ale jde i výše zmíněné detaily.

Tempo má zásadní vliv na vyznění písně a špatně zvolené tempo může zdevastovat jinak dobře připravený song.

Rytmus může být velmi jednoduchý a naopak velmi komplexní. Otázka vždy zní: “Je daný rytmus vhodný pro danou píseň?” Jednoduchý rytmus může být dokonale funkční, pokud je použitý správně. Zpravidla dává písni pocit přímočarosti a údernosti. Naopak, složitější rytmické členění vytváří další strukturu v písni a nutí posluchače k bedlivějšímu poslechu.

Rytmický tep určuje součinnost jednotlivých složek písně. Klasickým příkladem je spolupráce basa + kopák. Může se stát, že v běžném prostředí zkušebny se tyto dva nástroje pořádně neslyší. Teprve nahrávka ukáže, že tyto dva pro rytmus nosné elementy “nejdou spolu”. Pak je dobré to upravit, pro dobrý mix je to zásadní.

Stejně tak posloucháme jak jdou spolu jednotlivé nástroje. Ty by měly ctít základní rytmický feel songu. Jinak by měla znít kytara v rockovém osminovém zatěžkaném rytmu než ve funky šestnáctkovém členění. Na druhou stranu, pokud máme ve skladbě hutně hrající groove v base a bubnech je dobré nechat těmto nástrojům prostor a ostatním nástrojům dát jednodušší rytmický patern.

Také je dobré přemýšlet o rytmu tak jak se mění v čase od začátku ke konci. Věnujte pozornost návaznosti jednotlivých pasáží. Např. první refrén by měl mít lehce změněný doprovod než druhý refrén. Sloka a refrén by měly být výrazněji oddělené změnou rytmu. Jednotlivé pasáže oddělují předěly jako jsou přechody v bubnech atd.

Nemusí vždy jít o dramatické změny. Jde o to aby byl ve skladbě kontrast a jednotlivé pasáže byly od sebe oddělené. Posluchač tyto změny nevnímá většinou vědomě, ale tyto změny vytvářejí strukturu celé písně.

4.Harmonie

Málokterá hudební disciplína dává vyniknout autorskému rukopisu tak jako harmonie. Harmonií míníme výběr takových tónů a akordů, které nejvhodněji reprezentují danou myšlenku.

Jako zvukaři nemusíte vědět vše o tvorbě akordů, jejich obratech, vedení hlasů atd. Nicméně, pokud máte pocit, že v daný moment se harmonický doprovod nehodí, upozorněte na to.

Pokud naopak harmonii rozumíte, je to velký přínos i pro interpreta a ve studiu váš názor rozhodně ocení.

Harmonii můžeme vnímat jak vertikálně tak horizontálně. Vertikálně znamená, že kdyby jsme v nějaký moment skladbu zastavili a začali ji analyzovat, můžeme určit vztahy mezi melodií a doprovodnými nástroji na jednom místě.

Harmonie se ale odvíjí v čase a důležité jsou návaznosti mezi předešlým a následným akordem. Tak můžeme harmonii vnímat i horizontálně. Jako určitý tok odněkud někam. Při detailní práci na harmonii zohledníme oba přístupy.

Ze zvukařského pohledu, pokud budeme vnímat celkový souzvuk jako souhrn více znějících částí, můžeme např. upozornit na to, že se nástroje překrývají a výsledný pocit je spíše zúžení než dobrá definice harmonie. Pokud máme kytaru a klávesy hrající ty samé tóny ve stejné oktávě, bude znít doprovod ploše jak hudebně tak i zvukově.

Rozložení jednotlivých partů do svých “prostorů” např. v jiné oktávě celkové vyznění harmonie otevře.

Jinou možnost nám dává strategické rozložení jednotlivých tónů v daném místě.

Např. pokud máme v harmonii dominantní akord C7, pracujeme s 4 tóny C – E – G – H. Základní tón, drží zpravidla basa. Potom může tento tón vynechat kytara nebo klávesy. Pokud jsou tyto dva nástroje přítomné, může kytara hrát powerchord (takzvané vidle:) z tónů C – G – C. Pro klávesy pak zbude obrat akordu C7 bez základního tónu, např. na tercii postavený E – G – H. Takový souzvuk bude mnohem čistší, než v okamžiku, kdy budou hrát všechny 4 tóny jak kytara, tak klávesy.

Ze zvukařského hlediska se tedy snažíme zamezit maskování – překryvu jednotlivých zvuků. K maskování dochází tam, kde se frekvenčně soustředí více informací na stejném místě.

Jiný příklad – můžeme pomoc kapele se sborovým vokálem. Vymyslíme tříhlasou harmonii. Máme plno možností jak s takovou situací zvukařsky pracovat. Můžeme nahrát tři hlasy jednotlivě a umístit je zcela doleva v mixu. Nahrajeme stejné tři hlasy znovu a umístíme je zcela doprava. Tak vytvoříme velmi široce znějící harmonický part s výbornou definicí v prostoru.

Jiná možnost je nahrát 3 zpěváky najednou pomocí dvou mikrofonů Jeden mikrofon dáme v mixu opět zcela do leva druhý zcela doprava. Sbor bude znít jak zleva tak zprava ale i uprostřed stereo obrazu. Pokud takový náběr zdvojíme, bude znít sbor velmi plně.

Jiný způsob je vrstvit jednotlivé hlasy přes sebe např. každý 8x do vlastní stopy. Pak máme v mixu 3 x 8 = 24 jednotlivých hlasů, které můžeme míchat velmi detailně ve smyslu umístění prostoru. Je samozřejmě lepší takový objem stop sloučit do grupy a případě vyexportovat do stereo stopy.

Jedním ze znaků amatérské nahrávky, je že se v aranžmá nevyužívá možnosti, které nám umožňuje práce s harmonií. Nahrávky zní nudně a rychle přestanou posluchače bavit. Dobrá definice harmonie jde ruku v ruce s aranžmá a zásadně ovlivňuje i výsledný mix.

11 základních hudebních aspektů při nahrávání 2.díl