Jak připravit virtuální bubny na koncert? Jak upravit bubny tak, aby zněly stejně jako živý hráč? V třídílné miniserii se podíváme na to jak upravit virtuálního bubeníka pro živé vystupování.

Virtuální bubeník pro živé hraní

Otázku na téma, jak použít a upravit virtuální bubny pro živé hraní jsem v poslední době řešil nejen na soukromých konzultacích, ale i v emailech. V této třídílné minisérii se podíváme na celé téma více zblízka.

I když jsem přesvědčen, že živého hráče nenahradí nic, mohou nastat situace, kdy není jiné řešení než virtuální bubeník. Celý miniseriál bude zaměřený na to jak dosáhnout co nejvěrnější nápodoby živě hrajícího hráče, nepůjde nám o styly, které z podstaty pracují s umělými zvuky.

V první části se podíváme na to jak si vybrat nejlepší zdroj a ten upravit.

Jak upravit virtuální bubny, tak aby zněly živě?

Cesta ke skutečně živě znějícím bubnům není tak jednoduchá. Nestačí pouze vybrat zvukovou banku a spokojit se nastavením not na správné místo. Výsledek zní staticky a nerealisticky. Doprovod zní odtrženě od zbytku kapely. Zpravidla rozpoznáme virtuální bubny velmi rychle.

U přípravy partu narážíme na dva základní problémy:

1. Samply jsou statické, stejné, neživé.
2. Aranžmá partu je stejné a neživé, sterilní.

Řešíme tedy 2 věci. Výběr zdroje zvuku a jeho aranžmá.

Živé vs umělé bubny

Pro živě (na)hrané nástroje je typická jedna vlastnost = neustále drobné změny. Jak v barvě tak v dynamice. Tyto změny u živě nahraných bubnů v kontextu nahrávky nevnímáme. Stačí si poslechnout samotný živě hrajíc snare a slyšíme drobné změny, které jsou pro živé nástroje typické.

Proto zní virtuální bubny neživě – paradoxně proto, že jednotlivé údery jsou totožné. Dobře znějící virtuální bubny = řízená forma nedokonalosti. Živý zvuk provázejí neustálé drobné změny, které chceme vnést i do akce virtuálního bubeníka.

Vyberte nejlepší virtuální nástroj/banku

Vždy, jako u každé práce se zvukem začněte dobře od zdroje. Základem těchto nástrojů jsou tvz. Samply. Jednotlivé části soupravy se nahrají v různých intenzitách, které se skládají přes sebe. Čím více samplů prezentuje jednotlivé součásti soupravy, tím lépe, živěji (proměnlivěji) daný nástroj zní.

Samply jsou přes sebe naskládané do „vrstev“ které se „otevírají“ dle nastavené velocity hodnoty v midi stopě. Není ani výjimkou, že samplery, „prohazují“ více úderů při stejné velocity hodnotě. Jinak řečeno, pro stejnou velocity hodnotu je připraveno více variant samplů.

Smyslem je dosáhnout barevných odlišností, které zmiňuji výše. Čím více samplů banka má, tím více variant ve zvuku máme.

Pro živě znějící bubny hledáme takové tedy takové vst nástroje (a banky), které nám tuto variabilitu nabízejí.

Možností jsou např. následující virtuální nástroje:

Superior Drummer
Ez Drummer
Addictive Drums
Slate Digital
Groove Agent Cubase

Čisté vs efektované samply

U virtuálních nástrojů se můžeme setkat s nabídkou dvou odlišných typů bank. Pro domácí studia se připravují banky se zvuky, které jsou již zprocesované tak, že není v podstatě třeba zvuk jakkoliv upravovat. Stačí napsat midi part a bubny jsou již smíchané.

Druhou možností jsou pak banky, které nabízejí neprocesované, řekněme syrovější zvuky. Ty jsou zpravidla dražší, ale představují zvuk u kterého máme větší volnost pro další zpracování. (Zvuky nejsou zkomprimované, obalené dozvuky atd..) To přestavuje lepší výchozí materiál. (Princip je podobný jako u Raw formátu pro focení).

Dobrý příklad představují banky firmy Toontrack:

SDX (více samplů, neprocesované)
EZX (jednodušší ,více efektované)

Upravte zdroj

Zvuk stejně jako u reálných bubnů upravte u zdroje, ne až v mixu. Výběr banky samozřejmě podřizujeme i stylu. To co ale můžeme udělat je upravit zvuk přímo ve virtuálním nástroji. Hlavně proto, aby jsme získali dobrý výchozí situaci pro mix.

Live bubny vs Studiové bubny

Je dobré si přestavit, jaký rozdíl je mezi živě hrající bubenickou sadou a virtuálním bubeníkem. Hlavně procesované banky jsou vytvořené tak, aby zněly efektně. Živé bubny zní jinak. Zpravidla jsou méně konkrétní, zvuk bývá více slitý a celkový zvuk zásadně ovlivňuje akustika. Samply jsou naopak velmi konkrétní a zní ostře a odděleně.

Dříve než přistoupíme k psaní midi partu, můžeme upravit samotný zvuk samplů. Virtuální nástroje nabízejí mnoho možností jak zvuk dále upravit.

1. Attack – Velmi zásadní parametr. Attack je nositelem konkrétnosti a průraznosti. Některé samply zní až příliš agresivně a procesovaně. Naopak, u bubnů nechcem ztratit konkrétnost, hlavně u pářeních zvuků jako je snare a kick.

2. Sustain – Dozvuková část je stejně důležitá. Pokud bude znít buben příliš suše a krátce, bude znít příliš odtrženě. Naopak, příliš dlouhý dozvuk např. u kopáku bude dunět a nebude konkrétní.

Navíc je lepší řešit tuto věc hned než později pomocí ekvalizace a komprese v mixu)

3. Výška ladění – Absolutní výška ladění jednotlivých bubnů by měla být v součinnosti všech komponent soupravy. Logické klesání výšky tonu tomů ke kotli atd. I když bubny nejsou plně harmonický signál, mají svou výšku lazení.

4.Ladění bubnů (Tónina skladby) Dobrý trik je naladit celou sadu na toninu skladby. Zpravidla není problém sluchem „doladit“ soupravu do tóniny písně. Celá skladba je pak pěkně propojená.

5.Kombinujte více samplů najednou pro stejný buben. Není to vždy nezbytné, ale můžete získat hutnější zvuk kombinací dvou či více složek. Např. 2 virbly jeden krátký bez doznívání pro konkrétní attack, druhý pro plné tělo. Dejte pozor na správné sfázování.

6. Použijte více sad pro jednotlivé písně. Tento postup sice neodpovídá reálné situaci, ale změna zvuku je běžná u jiných nástrojů, nebo v live mixu v podobně různě nastavených scén.

Virtuální bubny pro živé hraní část.1
V druhé části seriálu se podíváme blíže, jak pracovat se samply z pohledu aranžmá, tak aby jsme získali co nejvěrnější živě znějící part.

Video

Virtuální bubny pro živé hraní část.1