Při nahrávání musíme brát v potaz nejen technické aspekty nahrávání, ale i hudební část. I z pozice zvukaře by jsme měli vědět co nejvíce o hudebních principech jak vznik nahrávky funguje. Tomu se budeme věnovat v třetí části seriálu 11 základních hudebních aspektů při nahrávání.

V třetím díle seriálu o základních hudebních aspektech nahrávání se podíváme na text, hustotu aranže a instrumentaci.

5.Text

Text je zásadní součást celé nahrávky. Text je informace, kterou si posluchač vedle melodie nejvíce zapamatuje. Ze zvukařského hlediska zpravidla neřešíme samotný obsah sdělení v tom smyslu, že ho nějak komentujeme. Pokud je v textu co působí rušivě, zvažte zda to interpretovi sdělit. Pokud ano, vždy s přiměřeným taktem. Osobně považuji text za půlku celého sdělení v písni. Pokud je text banální, nebo špatně provedený řemeslně, působí text rušivě.

Zvukařsky můžeme ohlídat několik věcí.

Asi nejdůležitější věc – správné rytmické členění. Ve stylech jako je RAP a rychlejších písních je zásadní, aby text dobře zapadal rytmicky.

S timingem souvisí i frázování. Zpěváci zpravidla předrážejí nebo naopak zadržují nástup věty nebo slova před nebo za dobou. Tím se vytváří napětí a vokální part je stále zajímavý. Zkušený zpěvák má frázování vymyšlené a je to i jeho poznávací znak. Nezkušený zpěvák s načasováním tolik nepracuje a nahrávka může znít nudně. Zvukařsky můžeme poopravit načasování při editaci, ale vždy je lepší fráze nahrát dobře rovnou.

Kladení přízvuků na správná místa. Přízvuk nebo také akcent leží zpravidla u českého jazyka na první době. Pokud jsou přízvuky jinde, působí to velmi rušivě a text nemá přirozený tok.

Druhý zásadní aspekt je srozumitelnost. Jednou z nejčastějších chyb, kterou vidím na mixech v domácích studiích, je, že vokál / text není dostatečně srozumitelný. Zde se jedná o souhrn více věcí. Prvotně artikulace samotného interpreta. Ale i vhodně zvolené mikrofonní technice a úpravy v mixu. Právě zpěv vyžaduje největší péči v čistotě přenosu. Je to zpravidla hlavní informace v mixu. Proto je třeba definici vokálu věnovat nejvíce pozornosti.

Kromě dobře provedeného záznamu je důležité pracovat s kompresorem a automatizací hlasitosti.

6.Hustota

Hustotou aranžmá, myslíme počet zvuků znějících současně v jeden moment. Z pohledu zvukaře, mluvíme také o objemu frekvencí, které soupeří v daný moment v mixu o místo.

Při aranžování můžeme mít různé požadavky. Doprovod může být jednoduchý, řídký. Např. folkový zpěvák a akustická kytara Pokud, ale nahráváme větší kapelu je zpravidla snaha kapely o co nejmohutnější, nejplnější zvuk.

Osobně mám rád poučku, že píseň / mix je hotový v okamžiku, kdy již není co ubrat. Na druhou stranu, pokud chceme dosáhnout plného, hutného mixu, můžeme použít následující možnosti.

Nejjednodušeji, mix můžeme vyplnit přidáním nové vrstvy zvuku. Jiná možnost je zdvojování partů. Dobrý tip je použít pro zdvojení jiný nástroj. V případě, že chceme např. zdvojit part zkreslených kytar, je dobré zvuky odlišit použitím jiného nástroje nebo změnou jeho nastavení. (Stačí vybrat jiný snímač a zvuk se díky rozdílu v obou verzích více otevře ve stereu) Jiná možnost je použít zcela jiný zvuk, např. kytara/klavír atd.

Jiná možnost je při záznamu použít stereofonní mikrofonní techniky. Získáme tak bohatší zvuk, který můžeme včlenit do prostoru nahrávky.

Další z možností je použití modulačních efektů. Delay, Reverb, Flanger, Chorus atd. mohou značně zahustit celé pole mixu.

Nicméně, jak zmiňuji výše, větším problémem bývá, že aranžmá je příliš zahuštěné. Bývá zvykem, že hlavně začínající hudebníci snaží do písně dostat každý nápad. Jen proto, že máme možnost nahrát 200 stop, není nutné je použít.

Podstatou dobré aranže je nechat znít pouze to co je opravdu důležité. Příliš mnoho informací působí rušivě a komplikuje celý proces mixu. Z pohledu zvukaře je tlačítko MUTE velký pomocník. Nebojte se nadbytečné stopy vyhodit. Není nutné je použít jen proto, že jsou nahrané.

Osobně mám pravidlo, že v jeden moment můžou zním maximálně 3 důležité informace. Běžný posluchač více informací stejně nevnímá. Neznamená to,že nemůže znít více zvuků/stop. Jde o to, všechny informace v mixu nemají stejnou důležitost.

Pro výsledný zvuk je tedy nutné některé informace v mixu eliminovat nebo upozadit. Jinak bude mix znít příliš zahuštěně. Hudebníci vždy nepřemýšlí způsobem, že je třeba informace z mixu ubírat. Studiové nahrávání umožňuje přidávat další a další party do nekonečna. Je tedy dobré demonstrovat zlepšení zvuku vypnutím nadbytečné stopy.

Na aranžmá je třeba se dívat jako na celek. Pokud hudebníci protěžují vlastní part(y), může to být na škodu celku. Představme si celou nahrávku jako kousky puzzle. Čím více informací v mixu máme, tím více musíme jednotlivé kostky puzzle “ořezávat.” Tak aby vše mělo své místo a výsledný obraz dával smysl.

7.Instrumentace

Ve smyslu hudební produkce, znamená instrumentace použití a výběr konkrétních nástrojů/zvuků v tracku. Využívá se barev a výrazových prostředků jednotlivých nástrojů pro dosažení nějaké nálady. To většinou spadá do práce skladatele.

Z pozice zvukaře nás zajímá správná barva zvuku. Je tedy na nás ujistit se, že každý nástroj zní tak jak má.

To můžeme rozdělit na dvě části.
Ujistit se, že nástroje nejsou zdrojem nežádoucích zvuků, které kvalitativně nahrávku zhoršují.
Ujistit se, že použitý nástroj je dostatečně dobrým “zdrojovým” materiálem, tak aby zvuk byl v dostatečné kvalitě na začátku celého narh. řetězce.

Problémové zvuky
Problémové zvuky nástrojů zahrnují různé brumy a šumy, vrzání mechanických částí atd. Tyto parazitní zvuky mohou nastat špatným seřízením nástrojů, vlivem špatného zapojení, špatné elektrické sítě atd.

Vždy je důležité odhalit tyto nedostatky dříve než začne je proveden samotný záznam. Je na zvukaři, aby na tyto skutečnosti hudebníky upozornil. V mixu je již složitější tyto problémy vyřešit. Někdy nezbude, než daný zvuk z mixu vyřadit nebo ho přetočit.
Je samozřejmě na muzikantech, aby přišli do studia se seřízeným nástrojem. Není tomu tak vždy a i ve studiu můžeme ledacos zachránit.

Samozřejmostí by mělo být, že kytary mají nové struny. Bubny nové blány. Všechny části nástrojů, které ztrácí užíváním na kvalitě – tj. zhoršují celkový zvuk, by měly být před nahráváním nahrazeny za nové.

U nástrojů jako jsou kytary je dobré zkontrolovat, zda ladí v celém svém rozsahu. Pokud ne, upravíme nastavení kobylky a pražců aby tomu tak bylo. Apelujme na hudebníky, že šetření na položkách v řádech stokorun je v rámci rozpočtů na nahrávací studio nesmyslné. Dobrý výchozí zdroj, je pro celou nahrávku zásadní.

Zkontrolujme, že nic nevydává jiné zvuky než má. Různé vrzání mechanik, brumení v elektrickém zapojení atd. Pokud tyto zvuky nahrajeme, budeme se jich v mixu složitě zbavovat.

Před samotným nahrávání zkontrolujeme ladění všech nástrojů, které to potřebují. To opakujeme i v průběhu nahrávání.

Věnujme těmto detailům pozornost. To co natočíme, je výchozí materiál s kterým pracujeme až do dokončení nahrávky.

Požadovaný zvuk
Správný výběr zvuků/nástrojů znamená prolínání zvukařské a producentské práce. Jako zvukaři by jsme měli co nejlépe znát rozdíly mezi jednotlivými druhy zvuků a jak jich dosáhnout.

Čím lépe rozumíme tomu jaký je např. rozdíl mezi zvukem zkreslené kytary pro metal, rock, grunge nebo poprock, tím lépe můžeme tvarovat výsledný zvuk. Je to zpravidla zvukař, který by měl mít nejlepší představu o různých zvukových barvách.

Je tedy na zvukařích, aby si rozšiřovali co nejvíce svůj mentální “katalog”. Ve studiu se setkáme s požadavkem: “Chci aby to znělo jako …” To je důležitá informace, která pomáhá nasměrovat práci autora a zvukaře stejným směrem.

V současnosti se ve studiích setkáváme se specializací na určitý žánr. Hudebníci si takové studia vybírají i z důvodů, že zvukař má dobrý přehled o tom jaký je zvukový úzus v daném žánru.

Je na samostudiu zvukaře, aby se obeznámil jak dosáhnout konkrétního zvuku. Do toho spadá seznámení se s tím jak fungují jednotlivé nástroje. Jak zaznamenat jejich barvu co nejlépe. (Tedy práci s mikrofonem). Porozumět tomu jak na daném nástroji zvuk vzniká. Samozřejmě je lepší, pokud zvukař sám na nějaký nástroj hraje.

Pokud má zvukař ve studiu klávesové nástroje, vědět co nejvíce o zvucích v těchto nástrojích. Kapela jistě ocení, že nebude muset procházet 500 presetů a zvukař ji navede správným směrem.

Ve světě digitálního zvuku se setkáváme v podstatě s nekonečnými možnostmi. To může být, ale také velmi kontraproduktivní. Procházení nekonečných zvukových bank může skončit totálním vyčerpáním bez výsledku.

Pokud má zvukař přehled o zvucích, které má k dispozici ve virtuálních nástrojích, může pomoct vybrat kapele vhodný zvuk ať jižto má být běžný nástroj nebo bizarní zvuková plocha.

Jako zvukaři můžeme také pomoci kapele k lepší zvukové textuře. Pokud nahráváme více písní, nebojme se experimentovat např. se změnou kytary, zesilovače atd. Hledejte nové zajímavé zvuky. Použijte samplování, zapojte efekty. Buďte kreativní.

Poslouchejme co nejvíce nahrávek a analyzujme je. Snažme se dopátrat jak daná nahrávka / zvuk vznikl, jak byl nahrán. Čím více si rozšíříme tuto paletu, tím více budeme jako zvukaři univerzální.

11 základních hudebních aspektů při nahrávání 3.díl